KVĚTNOVÉ TOULKY

Víkendové toulky přírodou

sobota 10. května 2008, neděle 11. května 2008

Mariánské údolí je vlastně dolní částí údolí Říčky - zčásti krasového údolí v jižní části Moravského krasu, které je přírodní rezervací. Romantické údolí v sousedství brněnské městské části Líšeň s několika vodními nádržemi, obklopené hustými lesy a propojené udržovanými cestami, patří k nejnavštěvovanějším místům pro pasivní i aktivní odpočinek Brňanů. Je i vhodným výchozím bodem pro pěší turistiku, cyklistiku a v neposlední řadě i k projížďkám na koních a inline bruslení.

Údolí Bílého potoka: Jedná se o cca 15 kilometrů dlouhé údolí rozkládající se mezi Velkou Bíteší a Veverskou Bítýškou, které bylo roku 1992 vyhlášeno přírodním parkem. Do tohoto údolí se zařezává Bílý potok, jindy též zvaný Bítýška. Okolí potoka je tvořeno potoční nivou, která bývá každoročně při tání sněhu zaplavována. Údolím vede jak turistická značka, tak cyklostezka - (cyklo) turisty je tato oblast velmi oblíbená, nejen díky pohodlné cestě, která takřka neustále mírně klesá, ale také díky brodům, které se nacházejí v prostoru mezi Velkou Bíteší a Šmelcovnou.

květnové toulky Tento, již druhý, prodloužený víkend se, myslím, vydařil po všech stránkách. Počasí bylo více jak vydařené, a tak jsme se s Evkou a Klárkou rozhodli ho strávit výlety po okolí Brna. Byly to v podstatě pro Klárku první opravdu "celodenní" výlety a zdá se, že si je opravdu užívala a navíc, již druhý den večer pozorujeme, že spinká jak neviňátko :-)

květnové toulky V sobotu jsme se rozhodli pro výlet do Mariánského údolí. Vyrazili jsme od Perníkářova mlýna proti proudu říčky "Říčky". Na to, že jsme vyráželi kolem desáté hodiny, mě docela i překvapilo, jak málo lidí tam bylo, což nám samozřejmě zas tak moc nevadilo. Klárka spala jen v autě cestou do Brna, takže cestu kočárkem si pěkně užívala a koukala na nové, pěkné prostředí. Ale u vodní nádrže Pod Hrádkem, už začala pofňukávat, tak jsme ji vzali z kočárku do náruče a směřovali k Muchově boudě, kde jsme měli naplánovaný oběd. Trošku jsme si nadávali, že jsme nevzali šátek, a tak jsme ji museli tahat v rukách... už se pronese holčina jedna roztomilá. Už aby Klárka pevně seděla, protože první, co si pořídíme bude dětská krosnička (zatím je favoritem Vaude Jolly Comfort IV ).

květnové toulky U Muchovy boudy jsme si rozprostřeli celtu a trošku si odfrkli. S Evkou jsme si dali "pifko" :-) a já neodolal domácí klobáse. Klárka si pak pochutnala na dobroučké kašičce. Ještě jsme chvilku blbli s Klárkou na louce a vydali se dál proti proudu říčky, směrem na Ochoz. Nakonec jsme došli jen k bývalé vápence. Tam totiž končila pěkná cesta a začala kamenitá lesní zpevněná cesta. Tak jsme to otočili a vydali se na zpáteční 5,5km cestu. Klárce ten krásný čerstvý vzduch opravdu prospíval, a tak spala skoro dvě a tři čtvrtě hodinky. Protože jsme ji nechtěli budit při přendávání do auta, tak jsme se obětovali a dali si u Perníkářova mlýna ještě točenou Kofču.

Na dnešek jsme si pro změnu naplánovali výlet z Veverské Bítýšky na Šmelcovnu údolím Bílého potoka. Tušili jsme, že v druhé části trasy bude terén horší, ale podcenili jsme délku trasy. Hned na začátek cesty jsme se posilnili vynikající točenou zmrzlinou a vyrazili na cestu. Nakonec jsme došli jen kousek "za květnové toulky chaloupky" a po zhruba pěti kilometrech to otočili. Přeci jen se blížil čas oběda a navíc jsme se dozvěděli, že Lažanský mlýn je zavřený. Tak jsme se vraceli zpět do Bítýšky, že tam nakrmíme nejen sebe, ale hlavně Klárku. Cestou jsme potkali pár cyklistů s dětskými vozíky za kolem, tak jsme po nich mlsně pokukovali, protože pořád koketujeme s myšlenkou si takový vozík také pořídit. Klárce se už opět moc nelíbilo v kočárku, ale tentokráte jsme byli "vyzbrojeni" šátkem, tak si ji Evka uvázala na bok a to se Klárce móóóc líbilo. Koukala všude kolem sebe a pořád nás obdarovávala nádhernejma úsměvama... to se hned lépe cestuje. Ve Veverské Bítýšce jsme nakonec zakotvili v Hospodě u Kocourků, před kterou jsme parkovali. No, jedinou slabinou bylo, že měli jen desítku a neměli kofču, zato tam dělají úplně úžasné mexické fazole.

květnové toulky S plnými bříšky jsme se vydali směrem ke Svratce a podél řeky šli až k přístavišti. Klárka už zase spokojeně spala, a tak jsme si u přístaviště opět rozprostřeli celtu a koukali na naloďování turistů na Dallas. Klárce se ale zastesklo po pravidelném kolíbání, a tak se probudila a jasným hlasem nám dala najevo, že s ní máme chodit a ne se povalovat na břehu přehrady :-) Tak jsem se sbalili a vyrazili směrem na Mečkov. Ještě před chatama jsme to však otočili po červené směr Veverská Bítýška.

Klucanina, Květnice

sobota 24. května 2008

Klucanina: Rozhledna na Klucanině byla postavena v roce 2003 především zásluhou nadšenců z občanského sdružení Rozhled na Tišnov a porozumění městského zastupitelstva. Stojí na místě někdejší dřevěné rozhledny z let 1934-1947, o jejiž zbudování se tehdy zasloužil agilní Klub českých turistů. Mezi nejznámější návštěvníky rozhledny patřil i Vlasta Burian nebo Gustav Frištenský. Celková výška rozhledny je 29,3 m a na vrchol vede 133 schodů.

květnové toulky Tuto sobotu se konečně po týdnu šedého hnusu umoudřilo počasí, a tak jsme si naplánovali první ze zátěžových zkoušek nové krosničky. A jak jsem už před nedávnem předestřel, byl náš první výlet s krosničkou směřován k pokoření Klucaniny (410 m.n.m.) a rozhledny na jejím vrcholu.

Klárce se ten výlet myslím opravdu líbil. Jelikož to pro ni bylo zase něco úplně nového, tak se pořád zvědavě koukala na všechny strany, čas od času spokojeně jukla nebo zabrumlala. Bylo to pro nás dobré znamení. Má houpavá chůze však způsobila, že ještě před vrcholem nám Klárka usnula. Tím bohužel přišla o nádherný panoramatický pohled na celé Tišnovsko, ale pro nás to znamenalo další pozitivní zjištění, že Klárka je v krosničce schopna i spinkat.

květnové toulky Poté, co jsme se do sytosti pokochali krásami okolí našeho domova, jsme se vydali na cestu z vrcholu. Protože však Klárka pořád spinkala, rozhodli jsme se procházet se dál. Proto jsme vyrazili směr Tišnov a prošli kolem nemocnice směrem na náměstí. Tam jsme se rozhodli, že se aspoň z poloviny pokusíme zdolat další vrchol - Květnici (469 m.n.m.). Vydali jsme se směrem na Předklášteří a poté odbočili na zelenou turistickou značku. Tentokráte bylo to stoupání o poznání větší, a tak jsem se pěkně propotil. Pokochali jsme se několika květnové toulky nádhernými pohledy na Tišnov a ještě před vrcholem jsme zahli na cestu k domovu :-)

Klárka to všechno zvládla bez jediného fňuknutí, což nás samozřejmě potěšilo.

Pro mě bylo také velmi potěšující to, jak batoh sedí na zádech. Opravdu nelitujeme ani korunu, že jsme se rozhodli pro Vaude. Je to opravdu moc dobrý batoh. Uchycení Klárky je velmi šikovné a pohodlné. Obzvlášť šikovná je polohovatelnost sedáku i opěrky hlavy. Já zase oceňuji velmi dobrý zádový systém. Je pravda, že po dvou hodinách jsem těch asi 10 kg na zádech cítil. Ale popruhy se nijak nezařezávaly a batoh na zádech pěkně držel.

Moravský kras, propast Macocha

neděle 25. května 2008

Moravský kras patří mezi nejvýznamnější krasové oblasti ve střední Evropě. Na celém území je známo více než 1100 jeskyní, z nichž čtyři jsou přístupné veřejnosti. Punkevní jeskyně s možností plavby na podzemní říčce Punkvě spojené s prohlídkou dna propasti Macocha, Kateřinská jeskyně, která je známá unikátními hůlkovými stalagmity, jeskyně Balcarka s bohatou a barevnou krápníkovou výzdobou a Sloupsko-šošůvské jeskyně, tvořené mohutnými chodbami a podzemními propastmi.

květnové toulky V neděli nás probudila obloha zalitá sluníčkem, a tak jsme se rozhodli pro další výlet s krosničkou. Tentokráte jsme vyrazili na Macochu. Jelikož děda s babičkou neměli nic v plánu, tak jsme je vzali s sebou. Vyrazili jsme směr Skalní mlýn, kde jsme parkovali. Odtud jsem se vydali podél Punkvy k Punkevní jeskyni. Klárka byla zase v krosničce spokojená. Cestou nás několikrát míjel vláček "Skalní mlýn - Punkevní jesyně - Skalní mlýn". Také jsme potkávali lidi na kolech a mlsně pokukovali po těch, co měli za kolem i dětský vozík. Shodli jsme se, že jestli si ho nakonec koupíme, tak jedna z prvních cest povede právě k Macoše, Punkevni jeskyni, Sloupsko šošůvskym jeskyním apod. Je to tam moc krásné, příjemná cesta převážně v lese, takže i při velkých vedrech nejsme na přímém slunci.

květnové toulky U Punkevní jeskyně bylo pěkně narváno, mluvilo se ale především polsky a take rusky, obzvlášť "pšonků" tam bylo hodně... však jsme později dole na parkovišti u Kateřinské jeskyně napočítali kolem dvanácti polských autobusů.

Od Punkevky jsem to střihli ke stanici lanovky na Macochu a dál po modré a červené k propasti Macocha... tam už jsme šli skoro sami... Všichni ostatní si nechali dovézt zadky vláčkem k Punkevní jeskyni a odtud se vyvezli lanovkou na Macochu... Lidi jsou holt čím dál tím shnilejší...

květnové toulky Nejdříve jsme se zastavili na dolní vyhlídce a pak vyšli k horní vyhlídce u Chaty Macocha. Jelikož bylo asi ještě před sezónou, tak se na horním můstku nevybíraly peníze, což se bohužel přes sezónu děje :-( U chaty jsme se rozhodli poobědvat. Vedle lavičky jsem rozložil celtu a na ní jsme Klárku nakrmili. Pak jsme se nakrmili i my dospěláci. Já se na cestu posilnil jedním dvanáctistupňovým chmelovým multivitamínem a vyrazili jsme po žluté směrem ke Skalnímu mlýnu. Cestou nám po obědě Klárka usnula v krosničce, a tak jsem nešli hned k autu, ale od Kateřinské jeskyně jsme se ještě vydali po zelené opět směrem k Macoše. Nakonec jsme to ale obrátili a poté, co se Klárka probudila jsme pomaličku dokonvergovali k našemu autu.

Výlet s vozíkem

sobota 31. května 2008

... V zatáčce najdeme skvělou možnost relaxace u potoka Besénku po několika hodinách na nohách - parádní venkovní posezení Osvěžovny u Lojzičky, nekuřácké restaurace s letní zahrádkou, součásti to penzionu Zámecký mlýn. Rekonstruovaná budova je vybavena slunečními hodinami. V restauraci vládne zajímavá atmosféra přívětivého uspěchaného chaosu. Interiér pohostinství je plný překvapivých a nápaditých detailů. Krom piva a časopisu z pivovaru Bernard je tu nabízena i pivní kosmetiku od Bernarda, zahlédl jsem dokonce šampón. Posaďme se na chvíli a po jedenácti kilometrech vážně popřemýšlejme nad půllitry výtečného piva a krajícem chleba se sádlem, či nakládaným hermelínem kam (a proč) dále.

http://www.treking.cz/regiony/sykor2.htm

květnové toulky V pátek večer jsme se cestou z Brna stavili u známé mé bývalé spolužačky z vejšky a ona byla tak moc hodná a půčila nám na víkend přívěsný vozík za kolo Croozer, který si plánujeme koupit. Sice jsme nějaký čas pokukovali po Kozlíkovi, ale ten je přeci jen moc drahý. A Croozer je v základním setu prodáván jako trojkombinace (vozík za kolo, "kočárek", a vozík na in-line bruslení). Na sobotní odpoledne jsme pak naplánovali výlet po tišnovském okolí.

Je pravda, že jsem se na tu chvíli strašně moc těsil, ale těsně před vyjetím, mě trošku přepadl strach, co když se tam Klárce vůbec nebude líbit, co když v něm bude plakat... To by nám dost nabouralo naše plány na dovolenou v Českosaském Švýcarsku, kde plánujeme, že kolo bude mít velkou roli :-)

Dopoledne jsem složil vozík a připevnil dovnitř i speciální sedačku pro malé děti, kterou jsme si už stihli koupit. Na Aukru jsme ji objevili za rozumnou cenu, tak jsme nezaváhali, říkali jsme si, že ji snad užijem a když ne, tak se nám ji stejně podaří dál prodat, protože vozíky a vše, co s tím souvisí, jdou na internetu dost na dračku.

květnové toulky Nakonec nás Klárka jako snad zatím pokaždé více než mile překvapila :-) Vyrazili jsme po cyklostezce směrem na Železné, podél Limovy do Drásova a zpátky. Tuto cestu jsme zvolili záměrně, protože jsem si chtěl vyzkoušet cestu do kopce z Drásova do Tišnova. Ten kopec je o to horší, že je to přes pole, takže slunícko celou dobu do mě pořádně pařilo. Byl to docela očistec, ale myslím si, že pár takovejch výletů a třeba se něco stane s tím mým kulatým bříškem :-) Vozík sice byl za kolem cítit, ale je pravda, že až na to strašné teplo, se na tom kole jelo docela dobře.

Klárce se v tom vozíku očividně líbilo, spokojeně koukala všude kolem, ale protože byl pomalu čas na odpolední spánek, tak nám asi po kilometru a půl v tom vozíku usnula. To bylo také pozitivní zjištětí, nejen že se jí jízda ve vozíku líbila, ale dokonce v něm byla schopna bez problému usnout. Klárka je prostě úžasná :-)

Za Limovou jsme zahnuli na Železné a poté se vydali směrem k Lomničce a odsud pak dál až k "Lojzičce", která byla cílem včerejšího výletu. Až do Šerkovic se jelo po pěkné silničce, ta se ale za vesnicí změnila v dost dodrbanou lesní silničku, samá díra, samej kámen... To byl tak trochu záměr, protože jsme chtěli zjistit, jak to zvládne nejen vozík, ale co na to Klárka. Samozřejme jsem musel jet pomalu, ale i výmoly neměly žádnej vliv na Klárčin spánek a dál si spokojeně pochrupovala. Protože jsme však měli přepumpovaná kola na silnici, zastavil jsem a upustil jsem je, aby byly uzpůsobeny na horší terén. V tom okamžiku se Klárka probudila, holt musí cítit jízdu, jinak je hned vzhůru.

květnové toulky Sice vzhůru, ale pořád spokojená, pokračovala Klárka ve vozíku k "Lojzičce". Je pravda, že to odpuštění pneumatik bylo znát a vozík se hned choval na nerovném terénu příjemněji. U Lojzičky jsme se zastavili, vyndali Klárku z vozíku a osvěžili se pravou točenou Kofolou. Evka doznala, že má docela hlad, tak jsem se přidal a oba jsme si objednali nakládanej hermelín... ale nějak se moc nevydařil, byl jen samá paprika, ale hlavně nebyl vůbec uleženej, byl to spíš naloženej tvaroh :-( Když jsme se osvěžili a odpočinuli si, tak jsme se vydali na cestu zpátky. Z Lomničky jsme se pak dali přímo na Tišnov. Kdo tam už někdy jel, tak ví, že mezi Lomničkou a Tišnovem je pěkně protivný kopec. Říkal jsem si, jak to zvládnu, ale musím říct, že stačilo přehodit na lehčí převod a i s vozíkem se jelo docela dobře. Možná to bylo i tím, že hned za cedulí Tišnov je nejen náš byt, ale také hospoda, kam jsme měli hned po dojetí naplánováno se stavit.

květnové toulky Nejdřív jsme si ale domů dali kola a z vozíku oddělali tažnou tyč a místo toho přidělali malé kolečko. Tím jsme vozík předělali na kočárek a mohli vyrazit na pifko :-) Ještě jsme vyrazili na polňačku za barákem a byli velice překvapeni, jak dobře se s vozíkem jelo i po takovéhle cestě. Na dovolené a výlety stačí vzít vozík a kočárek může zůstat doma, protože Croozer má vše zabudované v jednom.

Na Podhoře jsme pak konečně výlet zakončili. Dali jsme si borůvkové pivo a kochali se spokojenými pohledy Klárky. Zjistili jsme, že v tom vozíku vydrží pomalu víc, jak v kočárku. Dali jsme jí do vozíku i nějaké hračky a ona si s nima spokojeně hrála a obšťastňovala nás svými úsměvy.

Nakonec jsme ujeli něco kolem jednadvaceti a půl kilometrů, což si myslím, na první jízdu stačilo. Nejdůležitější však bylo zjištění, že Klárce se ve vozíku líbí, cestou zpátky si i spokojeně pobrukovala. Dovede si v něm i hrát, ale co je asi nejdůležitější, nemá v něm vůbec žádný problém i usnout a spát nejen na rovné silnici, ale i na špatné vozovce, kde to víc skáče.

Už se opravdu moc těšíme, až budeme mít vlastní vozík... no... nemělo by to dlouho trvat :-)