Někdy začátkem týdne mě napadlo, že bysme mohli s holkama vyjet na vodu. Chtěli jsme s Honzou sami dva splout Otavu a odlovit keše série Otava River Trailu zatímco holky budou s babičkou a dědou na chatě, ale nakonec máme na to období tolik plánů, že by se to snad ani nestihlo, tak jsem si řekla, proč to neabsolvovat s holkama. Mohlo by se jim to líbit. Předpověď počasí slibovala úmorný vedra, takže jedinou možnou variantou bylo zchladit těla v proudu řeky. A tak jsem okamžitě začala plánovat, objednala jsem lodě, vyhledala kempy, zajistila stan, nakoupila 2 karimatky, 2 spacáky pro holky a mohlo se jet.
Sobota, 30. června
V sobotu jsme vstávali už ve 3.15, abysme do Sušice dojeli mezi 9 - 10.30, kdy se vyzvedávají lodě. Cesta byla úmorná, chtělo se mi spát, cítila jsem se unavená a musím říct, že jsem si koc dobře uvědomovala, že to je docela hazard sedět v tomto stavu za volantem. Několikrát jsme stavěli, abych se protáhla, měla jsem připravený kafe, takže únava vždy na nějaký čas vyprchala, ale vracela se, mrška.
Do Sušic jsme dojeli v pořádku někdy v 9.30 a hned jsme si půjčili loď a ostatní vybavení a začali jsme naše věci ládovat do sudů a připravovat se na cestu. Chtěli jsme během dne dojet do Střelských Hoštic, kde jsme měli v plánu přenocovat v kempu. Na trojmístné kanoi se jelo pěkně, zdržovali jsme se jen těma keškama, chvílemi jsme měli i pocit, že do těch Hoštic nedojedeme. S holkama to bylo někdy dobrý jindy horší. Někdy říkaly, že se jim na lodi nelíbí, chtěly ven, jindy se vzájemně otravovaly, Emma tahal Klárku za vlasy, Klárka se zas na sedátku neúměrně roztahovala. Já jsem to z pozice zadáka musela soudit, protože Honza na ně zepředu neviděl. Ale celkově se jim to líbilo. Stavěli jsme na několika místech, u Rabí, v Horažďovicích, já jsem se vždycky vykoupala, někdy šla se mnou i Emmička, ale Klárka s Honzou se do vody nehrnuli. Do kempu v Hošticích jsme dojeli až o půl osmé večer. Hned jsme se pustili do stavění stanu, přitom z nás teklo, protože bylo pořád hrozný vedro. Šla jsem se pak vykoupat do řeky, Honza šel s holkama do sprchy, dali jsme si večeři a chtěli jsme dát holky spát, ale Emmička nechtěla být samotná ve stanu, takže jsme šli spát s nima. V noci, okolo třetí se strhla bouřka, lilo jako z konve, ale s holkama to nic neudělalo, prospaly celou noc.
Neděle, 1. července
Ráno jsme se probudili zase do pěkného horka, po dešti ani památky. Dali jsme si snídani a začali balit. Na cestu se nám podařilo vyrazit až okolo jedenácté, čekalo nás však už jen nějakých 13 km. Den předtím jsme ujeli 22 km. Dnes už nám zbývalo jen 10 keší. Místy bohužel foukal boční vítr, tak to s námi točilo jako s korouhvičkou. Všechny jezy jsme přenášeli, protože se nedají sjíždět, respektive s holkama jsme si to netroufli. Taky jsme měli těžkou loď a zatíženej předek, tak bysme se nejspíš hned pod jezem zapíchli do vodního válce a to by nebylo vůbec dobrý. Místy jsem se vykoupali, někdy i s Emmičkou. Plavbu jsme zakončili ve Strakonicích a paní Lacinová z Lodního servisu si přijela vyzvednout loď.
My jsme ale řešili, co dál. V kempu ve Strakonicích se nám nelíbilo, ale auto bylo v Sušici. Autobus jsem jeden prošvihla a další jel v 18.20, to bych ale byla v Sušici až v 19.15 a než bych vyzvedla auto a dojela zpátky do Strakonic a
se všema zpět do Hoštic, kde jsme chtěli přespat, tak by to trvalo moc dlouho. S pomocí chlapíka z recepce jsme našli další spoj, ale musela bych za 25 minut dát 4 km. Nesnáším běh, tak jsem se tvářila dost skepticky, nicméně jsem se vydala na cestu, ale hned zkraje mě Honza zarazil telefonátem, že ten chlapík z recepce nás za dvě stovky převeze do Sušice. Nějakou dobu mu to trvalo, ale nakonec nás vzal a hodil nás tam. Po cestě holky v autě usnuly vyčerpáním. Přeházeli jsme věci do našeho auta a vydali se na cestu do Hoštic. Lilo, takže jsme řešili, jestli jet rovnou domů, na to jsem se moc necítila, věděla jsem, že bych usínala, ale zase stavět stan někde v lijáku se nám taky nechtělo. Naštěstí pršet přestalo, a tak jsme se mohli zase objevit v kempu a postavit stan. Holky zase spaly celou noc.
Pondělí, 2. července
Ráno jsme se probudili do mlhavého rána, zima nebyla, ale pěkně nebylo. Složili jsme stan, sbalili se a vyrazili na cestu domů. Honza měl spoustu kešek k lovení, ale nešlo to, holky byly protivný, Klárka pokaždé chtěla vylízat z auta s tátou, Emma chtěla hned taky, tak brečela, tak jsme si řekli, že s tím počkáme až usnou. Nějak se jim to nedařilo, povykovaly jedna přes druhou, padaly z nich sprostý slova a jiný nesmysly. Nakonec jsme v Chýnově kdesi u Pelhřimova zastavili na oběd. Něco málo jsme snědli a pak holky v autě konečně usnuly, tak jsem Honzovi na pár keškách zastavila.
Musím říct, že dovolená se vydařila, protože hned v noci z úterý na středu byl na Otavě vyhlášen třetí povodňový stupeň a že děti z táborů v Rabí a Hošticích musely být evakuovány.
2007 - 2013 © Emma, Klárka, Eva & Jan Šafaříkovi