Celý týden sněžilo, připadlo asi 50 - 60 cm sněhu, ale teplota se ke konci týdne ustálila na nule, což nebylo moc příznivé. Škoda. Honza si snad pěkně zaběžkoval, já jsem si až tolik nezalyžovala, ale holky se snad sněhu nabažily dostatečně. Vydržela bych tu klidně ještě měsíc, lopatou házela sníh, užívala si tu neposkvrněnou krásu zasněžené krajiny a hlavně ty hory... Tak zase za rok, budeme se těšit.
Sobota, 14. ledna
Ráno bylo pro mě hodně krušné, protože v pátek jsme měli sraz gymplu a ujá jsem přišla domů až o půl třetí; vstávala jsem pak v 6. Snažili jsme se hodně rychle dobalit, abysme byli schopni nějak rozumně vyjet, protože Honza měl v úmyslu stavit se v Hradci v nemocnici za tátou.
Zastavili jsme ještě u Penny natankovat a dofouknout kola a Honza skočil ještě nakoupit. Vyrazili jsme v 10 z Tišnova a cestou se zastavili ještě za Nuzířovem na kešce.
Návštěvu v nemocnici jsem Honzovi rozmluvila, protože stejně jsou návštěvní hodiny až odpoledne a taky bysme nestihli návštěvu v Hořicích, kam jsme tak jako tak dojeli o půl jedné.
U babičky jsme se naobědvali, chvilku pobyli a něco před třetí jsme se vydali na cestu do hor. Stavěla jsem ještě na dvou keších, jednu Honza nenašel a jednu ano (už jsme ji kdysi hledali a nenašli).
Do Bedřichova jsme dorazili něco po čtvrté. Vybalili jsme věci, ale už jsme byli tak ztahaní, že se nám nikam nechtělo.
Neděle, 15. ledna
Druhý den ráno jsme vstávali před osmou. Večer Emma nechtěla usnout, protože spala v autě jak dopoledne, tak odpoledne. Nakonec ale zabrala a v noci pěkně spala.
Honza šel na běžky na Novou Louku, pak na Kristiánov, kde je nějaká nová keška, tak se ji prý pokusil najít. Dostal se prý z jedné strany zespodu a z druhé svrchu, ale musel by do potoka, tak ji neulovil. pak pokračoval ještě na Sedlo Holubníku a odtud se vydal stejnou cestou zpátky.
My jsme zatím s holkama vyrazily ke kostelu a chvilku jsme tam bobovaly. Emmičce se to líbilo, ale párkrát se vyklopila do sněhu a pusinu pak měla celou červenou a promrzlou. Šly jsme se ještě podívat ke kostelu na betlém a za kostel na kešku, kterou už jsme kdysi našli, ale nebyla tam. Pak už jsme vyrazily domů, protože Emma se klepala jak ratlík a Klárce byla už taky zima.
Honza dorazil akorát k obědu. Po obědě jsem vytáhla Klárku na lyže a Honza šel s Emmou v kočárku na procházku, aby mohla spát. Bohužel Klárka na lyžích dlouho nevydržela, sjela to jen 2x a prohlásila, že chce do školky. Tak si ji vzal Honza, chvilku byli ještě venku a pak šli domů. Já jsem si šla ještě na hodinu a půl zalyžovat a pak jsem taky dorazila domů a bylim jsme všichni spolu.
Pondělí, 16. ledna
V noci měla Emma teplotu a ráno taky, takže se Honza rozhodl, že nikam nepůjde a dopoledne ji pohlídá. Dala jsem jí Paralen a s Klárkou jsme vyrazily na procházku. Šly jsme na tu kešku za kostelem, změnily se souřadnice. Chvíli jsme
se tam brodily ve sněhu, ale pak jsem slavila úspěch, že jsem ji našla. Coin, co tam byl, jsem vzala Honzovi.
Emmičce už bylo líp a po zbytek dne už teplotu neměla, nicméně by byl holý nesmysl chodit s ní ven. Takže po obědě šel Honza s Klárkou na lyže a já jsem uložila Emmu ke spánku. Hned usnula. Bohužel, když se Klárka s tátou po hodině vrátili, tak ji vzbudili. Klárka sjela kopec prý 5x, ale nic moc. Emma byla nevyspalá, tak plakala.
Já jsem se oblíkla a vyrazila na svah. Dneska se lyžovalo perfektně. Od včerejška poledne sněžilo, tak byl dobrý sníh. Na svahu skoro nikdo, takže jsem vždy přijela k vleku a hned jela nahoru. Strávila jsem tam hodinu a šla jsem zpátky. Po večerních bojích s holkama jsme si s tátou dali víno a zapadli do postele.
Úterý, 17. ledna
Ráno jel Honza na běžky a já s holkama do Janova nakoupit. Po celonočním sněžení jsem si ovšem musela nejdřív vyhrabat auto. Smetla jsem z něj 30 cm sněhu a přitom musela dávat pozor, aby holky nelítaly do silnice. Pak jsem ještě odházela sníh okolo auta tam, kam se pan Čásár nedostal s frézou. Když jsme konečně vyjely, bylo půl jedenácté.
Doklouzaly jsme do Janova a tam nebylo kde zaparkovat, všude hromady sněhu, až kus za kostelem u Obecního úřadu. Vytáhla jsem z auta ten babinec, naložila do kočárku a jely jsme po silnici, protože jinak nebylo kudy. Po nákupu jsme se vydaly stejnou cestou zpátky a ještě zjistily jednu indicii k jedné multině.
Když jsem pak naložila holky do auta (Emma v kočárku usnula), zjistila jsem, že neodjedu, protože to podkluzovalo. Podařilo se mi sice napůl dostat z místa, ale víc ani ťuk. Naštěstí tam přijel pán a ten mi pomohl. To ale nebyl konec útrapám. Zbývalo vyjet mírný kopeček a tady byla veškerá moje snaha marná. Pustila jsem za volant toho pána, třikrát to zkusil, ale nepovedlo se mu vyjet až nahoru. pak to otočil a zkusil vycouvat, což se mu podařilo a já jsem byla
strašně ráda, že už to máme za sebou. Cesta zpátky probíhala za nesmírné opatrnosti, protože na tom rozježděném rozbředlém sněhu to i na dvojku podkluzovalo jako blázen. Místy jsem sklouzla až k druhé straně. Naštěstí místní silnice není tak frekventovaná, tak se mi podařilo dojet domů bez úhony. Nevědět, že mám obuté zimní gumy, dala bych krk za to, že jedu na letních a ještě pěkně sjetých.
Emma spala, tak jsem ji nechala v autě a šla uklidit nákup. Když jsem se pak na ni po chvilce šla podívat, byla už vzhůru, tak jsem ji vzala nahoru a začala jsem ohřívat oběd. A za chvíli přijel taky Honza.
Jel k Nové Louce, odtud ke Klogertovu kameni, kde hledal kešku, ale nenašel. pak si ještě odskočil na Klikvovou louku, kde v keši vzal 2 TB a 1 CWG tam nechal. A pak jel po Vládní cestě na konec Bedřichovské přehrady, pak po Uhlířské cestě zpátky na Novou Louku a odtud domů.
Po obědě jsme chvíli odpočívali a pak jsme šli všichni ven, Emmička v kočárku. Klárka lyžovat nechtěla, tak jsem si vzala lyže jen já. Emma pak usnula, Klárka si hrála na hřišťátku u sjezdovky, Honza mrznul vedle a já jsem lyžovala. Ale moc jsem tomu nedala, bylo kolem nuly, padal namrzající sníh, takže jsem přes brýle ani neviděla na sjezdovku. Ta byla samá mulda a jelikož jsem moc neviděla, pokaždé mě to rozhodilo. Nešlo to s brýlemi, nešlo to kvůli sněžení ani bez nich. tak jsem se na to vybodla, škoda vyjíždět body, když z toho není požitek.
Doma jsem vyměnila lyžáky za boty a ještě jsme šly s Klárkou ke kostelu zkusit sáňky a novou lopatu, kterou dostala od Ježíška. Honza už s Emmou zůstal doma.
Středa, 18. ledna
Probouzíme se do jasného dne, sluníčko sice ještě nevyšlo nad obzor, ale bude krásně. A bylo.
Honza dostal na celý den propustku a já jsem se s holkama vydala autem do Hrabětic a odtud míříme ke Královce. Už na parkovišti je jasné, že s odjezdem budu mít opět potíže. Nešlo to tam ani zpátky, ale nechala jsem to koňovi, vyřeší se to až budeme odjíždět.
Holky jsem naložila na sáňky a vydaly jsme se na procházku. Sluníčko pražilo, a tak rukavice ani nebyly potřeba. Byla to nádhera, cesta zasněžená, okolo vyhrnuté závěje sněhu, modrá obloha, na stromech led, prostě paráda. Holky se chvíli vezly, chvíly šly, Emmička cupitala vedle saní a moc se jí to líbilo, Klárka - lenoška - se spíš víc vezla.
Bohužel na Prezidentskou chatu na oběd se nedalo jít, je v rekonstrukci, takže jídlo jsme si daly na Královce. Holky tomu moc nedaly, od Emmičky lítaly příbory na všechny strany a Klárka se ve svých palačinkách jen nimrala, protože ta marmeládka prý nebyla dobrá.
Na cestu zpátky jsem Emmičku posadila do ohrádky do fusaku, počítala jsem s tím, že usne, Klárku dopředu a jelo se. Bylo to víc z kopečka, a tak cesta ubíhala rychleji. Je to cca 3 km tam a 3 zase zpátky. Emma usnula a takto jsme dojely k autu, zaplatila jsem parkovné a měla 15 minut na odjezd. Šupla jsem holky do auta, Emma pořád spala, a... nic.
Nešlo to. Ani dopředu ani dozadu. Naštěstí se našli lidi, kteří mi pomohli. Bohužel, když jsem pak zastavila před závorou a strčila tam lístek, aby se
otevřela, už jsem pak zas nemohla vyjet. Zkoušeli mě zatlačit, ale nešlo to. Závora se mezitím zavřela; tak zase posunovací orgie. Pak už nebylo možno použít
můj lístek na otevření závory, tak chlapík za mnou řekl, že projedeme oba na ten jeho. Jinek chlapík strčil ten lístek do automatu, závora se otevřela, já jsem projela a ten chlápek to stihl taky.
A mně už to stačí, už tento týden nikam nejedu. Do povinné výbavy na další rok kupuju lopatu a povezu i kýbl písku. Řetězy se mi nasazovat nechtělo. Nebo koupím pořádný auto s pohonem na všechny čtyři. Zlatý voči, 1. varianta bude muset stačit.
Když jsme dojely domů, Emma ještě pořád spala, tak jsem ji nechala v autě.
Honza přijel něco před čtvrtou, asi hodinu po nás. Byl nadšený, prý kdyby řekl, že to byla nádhera, tak by to bylo jako kdyby napsal do logu jen TFTF; tedy
slovy že se ta nádhera vypovědět nedá. Jel z Bedřichova na Novou Louku, Kristiánov a Rozmezí; odtud po žluté na Sněžné věžičky a Černou horu. Na obou
jsou kešky, ale v zimě je možno zalogovat, pokud se na místě vyfotí cedule. Pak pokračoval po žluté na Sedlo Holubníku a po Kristiánovském chodníku dojel na Štolpišskou silnici. Původně měl cukání jet ještě na vodopád Štolpichu, kde je keška, ale nebyla tam vyjetá stopa, tak to vzdal a po Štolpišské silnici dojel na Hřebínek. Mezitím ještě navštívil keš u Krásné Máří. Z Hřebínku jel chvíli po Hejnické cestě, pak odbočil na Hřbítek a tam byl rád, že mu cestu projel skútr, mohl tak navštívit i keš Rozvodí II. Pak klasika Nová Louka a odtud po závodních trasách do Bedřichova.
Já jsem se pak oblíkla a šla na večerní lyžování. Lyžovalo se pěkně, ale pak se začala tvořit fronta u vleku, a tak jsem to vzdala.
Čtvrtek, 19. ledna
Honza měl ambice brzo vstát a vyrazit, ale nezadařilo se. Ráno se v posteli válí nejlíp. Ani nevím, v kolik odjel. Jel klasicky na Novou Louku, odtud k Bedřichovské přehradě a průsekem k Houbičkové kešce, tam ale nedošel, protože nezvolil nejlepší přístupovou cestu. A protože neměl tolik času, raději to vzdal a jel kolem Bedřichovské přehrady na Olivetskou horu, kde chtěl vyhrabat už jednu nalezenou kešku. Byl tam ale metr a půl navátého sněhu, tak nevěděl kde. Když se mu pak propadla noha a on uviděl známé kameny, zakrtkoval a měl ji v ruce. A zase zpátky na Novou Louku a domů.
My jsme se s holkama v klidu oblíkly, vzaly jsme sáňky a jely jsme na sjezdovku. Tam nám byly sáňky jako obvykle na dvě věci. Klárka si hrála v domečku a houpala se. Předbíhala ostatní děti, vynucovala si přednost u volantu a všemožně prudila. Za chvíli už jsem jejího chování měla plný zuby, tak jsme vyrazily k domečku. Cestou jsem trošku vychladla, tak jsme si ještě hrály za barákem. Vykopala jsem holkám ve sněhu bunkr a ze sněhu vyhrabala taky houpačku, na které se pak houpaly. Klárka trhala rampouzhy a obě se všemožně válely.
Když už jsme byly dostatečně mokré, šly jsme vařit oběd. Honza pak přijel a po obědě jsme šli lyžovat. Klárka to vydržela jen chvilku. Letos tomu teda opravdu moc nedala. Já jsem toho měla brzo taky dost, protože sníh byl mokrý a těžký a pomalý, nestálo to za to. Nějakou dobu jsme pak ještě postávali u domečku, kde si Klárka hrála s nějakou starší kamarádkou. Emmička spala v kočárku, tak nebylo kam spěchat. Honza jen potřeboval stihnout bus v 16.40 do Jablonce, kde měl s Ladvanicou domluvenou výměnu CWG. Nepodařilo se mu totiž odlovit jeho směnárnu a protože on má tady po okolí víc keší, tak Honzu napadlo, že bude odněkud zblízka. Výměna dopadla dobře, Honza se vrátil o půl deváté.
Pátek, 20. ledna
Ráno vyrazil Honza zase na běžky a já s holkama jsem šla ven. Pořád sněžilo. Celý týden sněží, kromě středy, kdy svítilo sluníčko. Šly jsme jen za barák a já
jsem tam holkám vyhrabala ještě jeden bunkr vedle toho prvního a propojila je chodbičkou. Znovu jsem vyhrabala ze závěje houpačku, aby se mohly holky houpat, a tak jsme se bavily až do oběda.
Už jsme se chystaly jíst, když zavolal Honza, že má rozbitý vázání a nejde mu tam cvaknout bota, takže bude muset pěšky a tudíž neví, kdy dojde. Za chvíli volal, jestli bych mu nemohla uatem přijet naproti aspoň na Šámalku, což jsem odmítla, protože jsem se bála, že bych někde zůstala viset... a co potom. Po další chvíli volal, že se mu to povedlo opravit, ale ještě nejakou dobu mu bude trvat, než se od Porscheho smrti dostane domů.
My jsme mezitím už byly po obědě, a tak jsem Emmičku oblíkla, že ji půjdu uvozit, protože už byla dost protivná. Klárku jsem ("nezodpovědně") nechala samotnou a s Emmou ušla ve vánici pár desítek metrů k informačnímu centru a zase zpátky, okamžitě usnula. Tak jsem vykodrcala s kočárkem na terasu, nechala ho tam stát a šla zase zpátky za Klárkou.
Pak přijel Honza. Vzal to klasicky na Novou Louku, odtud na Kristiánov a ke Krop-Seffovu kříži, kde je keška, co už našel, pak na Jelení skok a Rozvodí (další nalezené kešky). pak zamířil k Porscheho smrti a málem to byla taky jeho smrt. Kešku tam našel, ale podělalo se mu tam vázání a myslel, že vypustí duši, protože sněhu tam měl po pás. Nakonec se ukázalo, že má ve špici led a ten mu brání nasadit tam botu. Takže zahříval lyžičku dechem až se rozpustil.
Emmička pořád spala, tak jsem se oblíkla a šla vylyžovat zbytek bodů, co jsem ještě měla. Nebyla to žádná sláva, sníh hluboký, těžký, nejelo to, tak jsem to nějak vyjezdila a vrátila se k rodince.
Pak ještě nákup a doma už jsme trochu balili, ometli auto atd. Zítra to bereme opět přes Hořice, děda už je doma z nemocnice. V Tišnově ale musíme být brzo, protože Tišnovské geopivko pořádá event.
2007 - 2013 © Emma, Klárka, Eva & Jan Šafaříkovi