Sázava je malé město ležící v okrese Benešov. Má 4000 obyvatel. V roce 1032 zde poustevník Prokop založil čtvrtý nejstarší klášter v Čechách. Před založením kláštera zde byla poustevna svatého Prokopa. Klášter založen roku 1032 knížetem Oldřichem. (Podle jiných pramenů byl klášter založen již roku 1009 svatým Prokopem). Byl to v pořadí čtvrtý klášter v Čechách. Město leží na řece Sázavě. Důležitý je zde sklářský průmysl. Narodil se zde českoamerický herec Jiří Voskovec.
Sobota, 23. července
Vyrazili jsme něco okolo půl desáté s tím, že ještě nakoupíme v Albertovi něco na cestu. Jelikož Emmička vstávala dneska už v 6, tak bylo jasný, že hned po několika kilometrech usne, ale dostala ještě kus žvance, tak dala přednost plnění bříška a teprve, když se jí zdálo, že už má dost, usnula s kouskem rohlíku v ruce. A to byl signál pro Honzu, že může začít otravovat s keškama. Stavěli jsme několikrát během cesty, která bohužel moc neubíhala, protože jsme jeli více méně po okreskách, samá zatáčka a navíc stoupání. Náš plně naložený Fordík neměl ten správný odpich. Jen do Nového Města na Moravě nám to trvalo nejmíň hodinu, aspoň se mi to tak zdálo.
Klárka začala natahovat, že ji bolí v krku a chvílema i brečela, tak když jsme zastavili ve Žďáře u Alberta, koupila jsem jí v lékárně Septolete. Bohužel se tam vzbudila Emma, tak jsme to měli další kus cesty i s muzikou. Emma měla hlad a i když dostala kus rohlíku a snědla ho, bylo jasné, že ji neutiší nic jiného než pořádný oběd.
Klárka mezitím cumlala pastilku, ale když jsem zastavila Honzovi v Novém Dvoře na kešku, málem se poblinkala a pak začala řvát jak siréna. No ale museli jsme
dál a po cestě jsme vyhlíželi hospodu, jednu jsme našli v Okrouhlicích a tam
jsme si dali 4x čočkovou polívku. Byl jí kotel, a tak jsme se přecpali.
Emma ani po takovém obědě neusnula, zabrala až někde skoro před Sázavou.
Chaloupku jsme našli, je moc krásná, ubytovali jsme se a vydali se na lov - tentokrát jídla do Tesca, protože jsem nevzala nic, kromě zavařených večeří. Nakoupili jsme zásoby a navečeřeli se na lavičce na náměstí - takhle macešsky jsme dětem odepřeli teplou večeři.
Pak jsme se ještě prošli po Sázavě, zavítali ke klášteru, hlavní dominantě městečka, a šli dom. Musím zklamaně konstatovat, že kromě Sázavského kláštera je Sázava docela škaredé místo. V podstatě nic tu není, ale možná jsme ještě neviděli všechno.
Neděle, 24. července
Dnešní den asi nebyl úplně podle našich představ. V 7 ráno nás probudila Emmička, ale byli jsme jako praštění palicí, protože od půl jedné do půl čtvrté jsme s ní zápasili. Asi ji bolelo bříško po té čočkovce. Došlo to tak daleko, že jsme jí museli přestěhovat postýlku k nám do ložnice, aby nebudila Klárku. Střídavě jsme ji brali k nám do postele a zkoušeli dávat zpět do postýlky. Tam řvala, ale u nás si chtěla povídat.
No nic, než jsme se vykodrcali z postele a nasnídali se, bylo už dost hodin. Počasí taky tak nějak nic moc, takže bylo rozhodnuto, že se před obědem projdeme ke studánce Vosovce a nakoupit. Studánka potěšila, pěkné místo, Klárka si tam vyhrála s pumpováním vody ze studny.
Na nákupy jsme pak objevili Flop, kde je to oproti Tescu mnohem uspořádanější a čistější. Pak jsme šli na chalupu, ale všechno nám trvalo hrozně dlouho, protože Klárka se celé dopoledne neuvěřitelně loudala.
Dali jsme si guláš a chystali se vyrazit na kole. Když bylo všechno připravené, holky oblečené, hlásil Honza závadu na duši, tedy na té mé. Utíkalo mi kolo přes ventilek a spravit ot nešlo. A bylo po výletě.
Na radu prodavačky z nedalekého obchůdku jsme autem vyrazili do Uhlířských Janovic, kde měl být opravář kol, co má v baráku i prodejnu a tudíž byla reálná
šance zastihnout ho i v neděli. Bohužel nebyl tam, ale po telefonu jsme se domluvili, že bude asi tak za hodinu.
Takže jsme jeli na kešky. Holky mezitím usnuly a zaspaly i opraváře a zmrzlinu a probudily se až když jsem zajížděla do vrat chalupy.
Dali jsme si menší svačinku a vyrazili jsme na chvíli na kole podél Sázavy směrem na Stříbrnou Skalici a odtud nahoru na kopec pro dvě kešky. Ten kopec mi dal, zvlášť když Klárka pořád mluví a mluví, pořád se ptá a já, sotva popadaje dechu, jí musím odpovídat. Cestou zpátky na nás několikrát káplo, tak jsme to vzali zkratkou dolů k Sázavě a odtud po silnici domů. Emmě se ve vozíku vůbec nelíbilo, asi nebude takový jezdec jako bývala Klárka.
Pondělí, 25. července
Dnes tedy konečně na kole a hned takový záběr. Kilometrově teda nic až tak zvláštního, ale ty kopce... Jeli jsme přes Bělokozly do Českého Šternberka a cestou brali nějaký ty kešky, takže nám to trvalo dost dlouho. Naštěstí z Bělokozlů byla cesta dolů k řece z kopečka a pak do Šternberka pěkně po rovině. V Čeřenicích jsme si dali oběd a pokračovali jsme dál.
Ve Šternberku u hradu jsme se rozdělili, Honza s Klárkou jeli pro kešku a já s Emmou jsme jely nahoru k hradu. Bohužel bylo zavřeno, bylo pondělí, tak jsme se dovnitř nepodívaly. Potom jsme dost dlouho čekaly na Honzu s Klárkou, nemohli to najít. Společně jsme se potom stavili dole v hospodě na kofolu. Bylo teplo, tak jsme holky vysvlíkli a dál už jely jenom v triku.
Cesta vedla pořád do kopce, přes Otryby, kolem Zalíbené, pak jsme zabočili na Rataje a tamtudy to teda bylo pěkně do kopce. Z Ratají jsme jeli do Mrchojed do CWG směnárny a pak po červené turistické do Talmberka a domů.
Honza pak ještě jel pro pivo, já jsem vařila špagety a holky na dvorku cejpraly vodu. Emmě špagety moc nechutnaly, tak dostala skleničku. Klárka jako obvykle chvilku jedla, pak nechtěla a začal ji krmit táta. Už to měla skoro snězený, když najednou začala příšerně řvát, že ji bolí v krku a řvala a řvala. Chtěla pastilku, pak zas že jí nechutná. Křičela během koupání, potom zase že chce blinkat a pořád běhala na záchod, byla tam asi 10x, ale ani jednou neblinkala. Když jsem jí řekla, že se blinká, když je jí špatně a bolí ji bříško, tak ji začalo bolet bříško. Takže si myslím, že nám tu hraje pěkný divadýlko, ale musím uznat, že herečka je to dobrá a má výdrž. U čtení pohádek ji to nějak přešlo.
Úterý, 26. července
Po dnešku teda nevím, jestli je to divadýlko nebo ne. Bolest v krku přetrvává a to ostatní je myslím výsledný efekt toho, že ji bolí polykání. takže nesnídala, v autě pak řvala, že bude blinkat, až nakonec krkla tak, že z ní vylítly žaludeční šťávičky. pak jsme se do ní snažili nacpat sušenku, ale i ta myš ukousne víc než naše Klárka. Všechno se neslo v doprovodu ohromného řevu, do toho ještě Honza nedal pokoj s keškama, takže jsme se akorát hádali a dnešní den byl akorát tak na palici.
Měli jsme v plánu jet se podívat na jednu vyhlídku na Slapy, pak se vrátit na Konopiště, tam to projít a pak se vypravit do Benešova. Ano, mělo to být spojeno i s keškama, jenže oba máme jinou představu toho, co je zábava. Zatímco Honza by stavěl na každých 5 km cesty a odbočoval do lesa, kde není nic než keška, pak
zase skočil do auta atd., já jsem spíš pro dojetí na místo a následnou túru nebo procházku a to tak, aby se mohly i holky proběhnout.
Pohled z vyhlídky na Slapy byl překrásný, cesta tam taky, našli jsme i hříbky do polívky, to vše i zvedlo náladu. Přesto procházka po Konopišti byla jen vyplněním dne. Areál zámku nijak nenadchl. Zámecký park je takový nijaký. Chvilkama trochu poprchávalo a když se přiblížil večer, jeli jsme domů.
Benešov jsme vynechali, jen jsme tam nakoupili. Klárka jela chvíli s hlavou v pytlíku, ale brzo usnula. Večer pak zas chvíli zkoušela blinkání, ale samozřejmě nic se nedělo.
Středa, 27. července
Dneska prší. Co budeme dělat? Počkáme a uvidíme. Pršelo do půl desáté, a tak jsme v 10 vyrazili přes Tesco a Flop na Sázavský ostrov, kde je kemp a taky dětské hřiště a trampolína. Emma usnula v kočárku a Klárka hopsala na trampošce, byla celá zmáchaná.
Když jsme došli domů, uvařili jsme oběd. Vedle Tesca v masně jsem koupila super udělanou sekanou a holkám grilovaný kuřecí stehno. Klárka byla nadšená, že bude mít kuře. Když ale došlo na věc, neobešlo se to zase bez pláče a následného přiznání, že ji bříško ve skutečnosti nebolelo.
Během oběda se udělalo hezky, tak jsme vyjeli na kole podél Sázavy do Chocerad a na Komorní Hrádek. Cesta to byla moc pěkná, pěkně po rovince, chatovou osadou, jen po dešti samá kaluž.
Z Chocerad na Komorní Hrádek to bylo do kopce a bohužel tam nebylo moc k vidění, protože objekt patří vojákům. Dojeli jsme teda ještě pro jednu keš na kopec a pak jsme se stejnou cestou vydali zpátky.
Večeře bylo stejné martyrium, takže nálada je zase ta tam.
Čtvrtek, 28. července
Ráno jsme koukli na počasí, hlásili přeháňky, tak jsme si nebyli jistí, kam vyrazit, abysme na to nedoplatili. Klárka chtěla pěšky do města. Ukázalo se ale sluníčko, tak jsme se rozhodli pro kola a museli ji tak zklamat. Naložili jsme,
kola, vozík a další krámy do auta a jeli do Jevan, že odtamtud vyrazíme přes Voděradské bučiny.
Bohužel v Jevanech jsme zkysli nad jednou keškou, takže jsem se dost naštvala, že jsme vlastně za hodinu ujeli jen asi 5 km. Ježdění mezi barákama a hledání vhodné cesty mě opravdu nebaví
Konečně jsme se vydali za rybník a tam jsme zastavili na oběd. Po zkušenostech dvou předchozích dnů jsem se rozhodla, že Klárku a její jídlo budu ignorovat a dnes to vypadalo, že to má efekt. Ke snídani sice trochu okousala skořicovýho šneka, ale jedla. K obědu měla půlku rohlíku a pak nějaký müsli a křupky mezi tím. Žádný zázrak, ale nechci naléhat, třeba se to časem zlepší.
Takže u rybníka jsme dojedli, sedli na kola a zabrousili do bučin, bylo tam opravdu hezky, i když trochu chladno. Holky potom na kole obě usnuly a my jsme jeli dál do Černých Voděrad a na Mlecí kameny. Tam jsme to otočili a mazali zpátky do Jevan.
K večeři bylo z domu připravené kuře na paprice, holky obě snědly moc, tak jsem měla radost.
Pátek, 29. července
Poslední den naší dovolené. Bylo polojasno, kolem 22°C, ostatně jako celý týden.
Vyrazili jsme autem do Kostelce nad Černými Lesy, který jsme, i s blízkým okolím, plánovali vyčistit od kešek. Jinými slovy, měla to být pěkná procházka. Vzali jsme si na to kočárek, protože cesta měla být podle všeho všude pěkná. A
taky byla, až na jeden krátký úsek, kde bylo trochu blátivo, těsno a moc kopřiv.
Začali jsme u rybníčků a pokračovali po červené a pak po žluté a vrátili jsme se zpět do Kostelce. Tam jsme se, byly už skoro tři odpoledne, posilnili obědem v pivovaru. Mají to tam moc pěkný, je dobově zařízený, na dvoře různé artefakty a také dětský koutek s trampolínou.
Najedli jsme se, dali si pivo a pokračovalo se dál v našem tažení městem. Kousek za pivovarem lezl Honza na strom, bez vybavení. Pak jsme si prohlídli zámeček a obešli ho kolem dokola a na náměstí si pak chvilku Klárka hrála na prolízačce.
Odtud jsme to vzali ještě k areálu bývalého sanatoria, ale tam to byl hnus, samý zchátralý budovy. A vzhledem k tomu, že už bylo hodně hodin a taky Emmička už byla dost nervní a plačtivá, došli jsme k autu a zamířili na Sázavu.
Sobota, 30. července
Odjezd domů, sbaleno jsme měli poměrně rychle, trošku jsme tam uklidili a jelo se domů. A protože jsme vstávali docela brzo, usnuly holky obě poměrně brzo a spaly dost dlouho. Vzbudily se před Přibyslaví, tam jsme pak zastavili na oběd.
2007 - 2013 © Emma, Klárka, Eva & Jan Šafaříkovi