Opět zpátky na místě činu. Žádné extra velké lyžařské středisko, všude klid a pohoda a ta romantika kolem...
Sobota, 22. ledna
Ode dneška pobýváme znovu na horách. Jeli jsme opět do Bedřichova, oblíbeného kouta pro naši dovolenou. Ráno jsme vstávali v pět, abysme se stihli dobalit a nějak rozumně vyrazit, protože nás ještě čekal oběd v Hořicích a cestou ještě pár odlovů kešek, protože aspirujeme na gold badge v počtu dnů na odlovu. Kupodivu se nám podařilo vyjet v 8.40. Jeli jsme přes Lipůvku, kde Honza jednu kešku nenašel, protože se na místě stavělo a keška chyběla. Další byla ve Svitavách, ta byla hodně rychlá, pak v Litomyšli a další za Jaroslaví. Všechno se nám podařilo docela rychle, takže jsme před dvanáctou dorazili do Hořic. Tam jsme se naobědvali, krátce pobyli, nabrali jídlo, co pro nás babička připravila a nakoupila, a jeli jsme dál.
Honza otravoval s CWG směnárnama, ale nakonec jsme dali jen jednu, protože ta druhá je v zimě nelovitelná. Bohužel ale ani v té jedné v Jablonci nic nebylo, je na blbým místě a tudíž vykradená.
Do Bedřichova jsme dorazili v pohodě, ubytovali jsme se a vyrazili na malou procházku ke ski areálu, abysme si zjistili, jak je to s lyžařskou školičkou, kde se zítra bude Klárka učit lyžovat, a taky kolik stojí permice na vlek. Tak všechno už víme a zítra uvidíme, jak to budeme s tím lyžováním a běžkováním dělat a jak se budeme s Honzou střídat u dětí.
Neděle, 23. ledna
Noc na dnešek nebyla zrovna nejpohodovější. Emmička měla „svou“ noc. Ráno se nám z postele moc nechtělo, ale Klárka kolem sedmé začala šmejdit po ložnici, takže probudila i Emmičku. Tak jsem si ji vzal do náručí, ale uspat se mi ji nepovedlo.
Ke snídani jsme se posilnili domácími koblížky, co jsme nafasovali v Hořicích během včerejší obědové zastávky. Pak jsme vyrazili na sjezdovku. Dopoledne jsme se rozhodli dát Klárku poprvé do lyžařské školy. Zatím jen jednu hodinu. Měli jsme docela strach, co Klárka a lyže, jestli se jí to bude líbit, ale myslíme si, že si to užívala... několikrát si sjela takovej mírnej svah pod dohledem „osobní“ instruktorky. Pořád se usmívala a povídala si s ní. Vzhledem k tomu, že vyučovací hodina stojí 450 Kč a do skupinky se nikdo nepřihlásil, zkusíme zítra učit Klárku sami, tak uvidíme jak to dopadne. Přeci jen nás má víc na háku a protestuje. K cizí instruktorce si přeci jen nedovolí to, co ke mně. Však uvidíme, jak to dopadne.
Před polednem jsme se pak vrátili domů na oběd. Klárka zase moc nejedla, ale Emmička zbaštila celou misku mrkve. Odpoledne jsme se domluvili, že já vyrazím na běžky a Evka bude s holkama. A od půl páté, že si Evka půjde na noční lyžování.
Vyrazil jsem směrem na sedlo Maliníku. Od prázdnin se tam objevila jedna keška, tak jsem si ji chtěl odlovit a cestou jsem se chystal stavit v jedné CWG směnárně. No, když jsem se chystal vyrazit, tak jsem si rovnou říkal, jestli to nezabalit, strašně mě rozbolely nohy, lýtka. Ale jakmile jsem vyrazil, najednou jsem se dostal do svého živlu a jelo to jak po másle, dneska se mi dokonce povedlo i suprově namazat, takže se fakt jelo dobře.
Jeden problém nastal, když jsem si u Nové Louky vzpomněl, že mobil zůstal na chatě. To nebylo moc příjemné, hory jsou přeci jen hodně zrádné, ale rozhodl jsem se nevracet. V neděli byly stopy plné běžkařů, tak to šlo. Problém byl, když jsem odbočil k sedlu, tam už trasa nebyla strojově upravována a na člověka tam už člověk moc nenarazil. Na sedle jsem potkal nějakou babu, co telefonovala, tak jsem počkal a pustil se do lovení. Kešku se mi podařilo najít skoro ihned. Zalogoval jsem, vyměnil CWG a raději jsem se vydal zpět, cestou jsem se zastavil ještě u CWG směnárny. V létě jsme ji už odlovili, ale v té době jsme neměli vlastní CWG a nějak se mi nechtělo je brát, když jsem neměl za co vyměnit. Proto jsem se rozhodl pro tento zimní odlov. Na začátek to vypadalo blbě. Přeci jen to tam, světe div se, vypadalo úplně jinak než v létě. Ale GPS dneska ukazovala snad s 10mm přesností :-) A to jsem ještě nedodal, že skoro celou dobu dost silně chumelilo. Nakonec jsem pomocí hůlky od běžek kešku vyhrabal a provedl výměnu.
A pak hajdy domů, protože jsem neměl mobila, tak jsem se chtěl vrátit co nejdřív, aby neměla Evka náhodou strach. Ale sám jsem se divil, jak rychle mi to jelo, tak jsem se od Nové Louky rozhodl jet po zelené směrem na Malinový vrch. Pak už to byl jen kousek nad sjezdovky v Bedřichově, takže jsem si na závěr svého výletu dopřál jeden sjezd po sjezdovce na běžkách.
Na chatě nikdo nebyl, tak mě zachránila sousedka a zavolal jsem si Evku domů. Asi jsme se museli minout, protože ona byla na sjezdovce v dětském koutku. Pro Evku asi bylo dost zklamání, když zjistila, že z dnešního nočního lyžování nic nebude, protože lanovka dneska něpremávala. Pak jsme si na webu přečetli, že večerní lyžování je „nepravidelně, dle aktuální situace.“ Naštěstí nás paní Čásárová uklidnila, že když jsou sněhové podmínky, tak se lyžuje každý večer, kromě neděle. Takže zítra bude moct Evka vyrazit na lyžování.
Večer jsme dali holky spát a sami si chvilku povídali a plánovali co zítra, hlavně dopoledne s Klárkou a lyžováním.
Pondělí, 24. ledna
Emmička měla zase svou noc :-( No a hlavně Klárka se zase ukázala jako ranní ptáče, takže jsem vstávali už kolem sedmé hodiny. Počasí bylo ale po ránu opravdu vydařené, chvíli to vypadalo na opravdu pěkné slunečné počasí, ale postupně se zatahovalo a večer už byla mlha a v současnosti chumelí... Hurá, jen zítra to bude těžké na běžkách, protoze asi nebudou projetý stopy.
Dopoledne jsme šli na sjezdovku, že Evka bude učit Klárku, ale dopadlo to docela blbě. Klárka sjela kopec jen asi dvakrát a pak už se jí nechtělo, že lyžovat nebude a moc mamku nechtěla poslouchat. Když jsme se ovšem zeptali, jestli by lyžovala s tetou (instruktorkou), tak řekla že jo. Takže v zájmu toho, aby se Klárka naučila lyžovat, když už jsme jí teda koupili ty lyže, mamka zašla do školy a rezervovala další lekci. Ta byla až teda na odpoledne a s jinou tetou. A protože Evka už stála na lyžích, vzal jsem si obě holky na starost a Evka si šla dopoledne zalyžovat. Klárka mezitím lezla po prolejzačkách. Já jsem si tam všiml, že jedno malé děcko tam učil instruktor z konkurenční lyžařské školy, tak
jsem se zeptal jeho matky, jak jsou spokojeni a ona nám školu doporučila. Jak jsme zjistili, tak jsou skoro o polovinu levnější než Ski Bižu. Tak se tam Evka po svém lyžování stavila a další hodinu, respektive hodinu a půl, zaplatila u konkurence, tak uvidíme, jak se to Klárce bude líbit.
Já se po obědě zase vydal na odpolední výlet na běžkách spojený s odlovem kešek. První jsem si ulovil Klikvovu louku. Už jsme se tam stavovali během letní dovolené, ale krabka byla vykradená, tak jsem se rozhodl pro tento zimní odlov. Přibližoval jsem se tam po žluté od Bedřichova, ale odbočil jsem zhruba o 100 metrů později, než jsem měl. Cesta vypadala nejdřív dobře, byla tam čerstvě prošláplá stopa, ale pak tam zůstala už jen ta prošláplá stopa napříč loukou,
cesta už nebyla. Jak se později ukázalo, tak to byla stopa kačera, který odlovil stejnou kešku těsně přede mnou a lovil ji po stejné cestě jako já. V kešce jsem objevil jeho CWG, tak jsem ho rovnou směnil za naše a vyměnil jsem i GC za TB. Po zalogování jsem se vydal k odlovu jedné mysterky, dost obtížné, kterou Evka rozluštila.. Nesmím tady ale prozrazovat, kam jsem šel, tak jen asi to, že jsem se musel přibližovat skrz les, mezi kameny, cesta tam nevedla žádná, bylo to dost náročné a nakonec i hodně nebezpečné. Přeci jen lézt po zasněžených
skalách, kamenech a spadlých stromech, kde je plno zapadaných skulin, není moc bezpečné. Nakonec jsem se dostal až na 2 metry ke kešce, ale zvrchu se bez lana nedalo dostat. A protože jsem nechtěl holky připravit o taťku, tak jsem zamáčkl slzu a kešku nepokořil. Odlovíme ji kdyžtak někdy příště, v létě.
Až doma jsem si podrobným studiem fotomapy zjistil, že jsem odbočil asi moc brzo a dostal se ke kešce zvrchu, že kdybych průsekem lesem pokračoval dál, mohl jsem se dostat pod úroveň skály a třeba by to bylo odspodu lepší. No, musel jsem ale dom, protože jsem nechtěl zůstat po tmě někde mezi skalama, sice jsem měl i čelovku, ale po tmě jsem se chtěl už v nejhorším přibližovat na chatu po značených trasách. Pokud bude čas, možná se tam zkusím vydat znova, jak jsem to viděl na těch fotomapách.
Evka mezitím odpoledne byla s Klárkou lyžovat a Klárce to prý šlo zase o něco líp. Doufejme, že se jí to bude líbit a naučí se nakonec lyžovat, našlápnuto má zatím dobře. Všechny tři moje holky byly celé odpoledne venku. Emmička spokojeně spinkala celé odpoledne a Klárka si šla po lyžování na prolejzačku vedle sjezdovky, kam ráda chodí.
No, uvidíme, jak to zítra dopadne, ale předběžně jsme se domlouvali, že já bych vyrazil na běžky už dopoledne a odpoledne bych se staral o holky, zatímco Evka by se vrhla zase na sjezdovku.
Úterý, 25. ledna
Na dnešek dopoledne měla Klárka naplánovanou výuku v konkurenční školičce Pomi. Byla ve skupince s malým Ríšou a vedl je instruktor Jirka. Lyžovali u školky na mírném svahu. Místo vleku tam mají jen lano, což je u těchto školek docela běžné.
Já jsem po předání Klárky Jirkovi s Emmičkou odešla, abych ji uspala, vybrala jsem nějaké peníze a pak jsem se s kočárkem procházela pod sjezdovkami, aby mě Klárka neviděla a mohla se tak plně věnovat lyžování.
Když jsem pak přicházela ke školce, uviděla jsem Klárku stát dole u vleku a pofňukávat. Strejda Jirka byl s Ríšou nahoře. No, musím uznat, že to bylo
nešťastný řešení dát Klárku do skupinky, když ještě lyžovat neumí, to je lepší pro větší a pokročilejší děti. Takhle musela třeba dole stát a čekat, než k ní strejda s Ríšou dojedou, pak se nechat vytáhnout nahoru, pak počkat až strejda
vytáhne Ríšu, sjet kousek kopečku a čekat na Ríšu atd. atd., takže vlastně v těch mezidobích mrzla. (Naštěstí teda celou dovolenou se teploty pohybovaly jen mírně pod nulou, kolem tří stupňů.) Klárka teda plakala a do školky už víc nechtěla. Nicméně na další den jsem ji tam přihlásila znovu.
Po výuce jsme šly domů a já jsem připravila oběd. Za chvíli přijel Honza a všichni jsme se spolu najedli. Vyprávěl nám, že dnešní den byl extra outdoor, protže terén byl náročný, většinou mimo značené trasy. K první kešce balancoval po ledu, u druhé se mu propadla noha do jakési díry mezi kamenama, která byla
samozřejmě zasněžená a ke třetí musel skákat přes potok. Výhodou ovšem bylo to,
že ode mě měl připravené souřadnice, všechno jsem správně vyluštila, a tak nemusel tápat. Po tomhle snažení se vydal na Hejnickou cestu a za náma.
Odpoledne se Honza věnoval holkám a já jsem šla lyžovat. Jezdila jsem skoro dvě hodiny, Honza byl zatím s holkama venku, byli nakoupit.
Když jsem pak skončila, uklidili jsme lyže domů a šli ještě na chvilku ke kostelu podívat se do kešky, jestli tam není nějaké CWG na výměnu. Vzali jsme s sebou i lopatu, kdyby bylo potřeba. Šla jsem tam já, protože jsem věděla, kde hledat, lopata potřeba nebyla, ale v kešce stejně nic nebylo a krabička byla pořád stejně poničená jako v létě. Mezitím Honza u kostela potkal jakýsi dvě kačerky a dal se s nima do řeči. Vrazily nám do ruky geocoin, že ho už nosí dlouho u sebe, tak ať se posune dál.
Pak jsme šli zpátky a za barákem Honza vyhrabal Klárce ve sněhu bunkr, chvilku tam řádila a pak už jsme byli vevnitř.
Středa, 26. ledna
Honza brzo ráno vyrazil na běžky směrem na Čihadla. Na Peklo nakonec vůbec nedojel, protže tam byl špatný přístup. Pokořil ale Jelení skálu, i když přístup tam byl drsnej a celou dobu se posunoval po kolena ve sněhu. Počasí ovšem bylo
krásné, všechno pohádkově zasněžené. Na Knajpě byla taky keška, prý pohodová. Ve
12 pak vyrazil domů po vyrolbované cestě.
Klárka měla domluvenou hodinu lyžování, takže jsme šly do školky. Naštěstí dneska vzal Jirka děcka na svážek s Pomou, za což byla Klárka ráda. Původně jsem jí slíbila, že se na ni budu dívat, ale když začala fňukat, musela jsem se sbalit a jít pryč. Bohužel ona brečet nepřestala a lyžování s Jirkou se jí nelíbilo. Takže po tomhle dni jsme se rozhodli, že už s tím přestaneme a budeme ji učit sami.
Odpoledne, když už byl Honza zase zpátky, jsme šli všichni na procházku. Vzali jsme Klárce boby a Emmičku do saní. Klárka se válela ve sněhu a moc se jí to líbilo.
Čtvrtek, 27. ledna
Emmička zase dneska moc nespala, Klárka se taky vzbudila jaksi brzo, zalezla k
nám do postele a jen jsme si tak všichni leželi.
Po snídani jsme šli zase na svah lyžovat. Měli jsme ještě hodně bodů na těch Klárčiným permicích, takže jsme lyžovali na dětským svahu. Dneska jezdila Klárka s Honzou. Když už ji to přestalo bavit, daly jsme si horký jablíčko a šly si hrát na prolízačku, zatímco Honza si šel na chvilku zalyžovat.
Po obědě, ke kterýmu byl guláš, vyrazil Honza na běžky. My holky jsme se zase byly projít, Klárka řádila ve sněhu a Emmička se pěkně prospala.
Honza byl mezitím u Kropseffova kříže, na Jelením skoku a kešky na rozvodí, kde teda byla ledová krusta. Na dalším rozvodí byl prý přístup luxusní. Pak si Honza ještě zajel na Klikvovou louku, kterou se nám v létě nepodařilo odlovit, protože krabka tam nebyla.
Pátek, 28. ledna
Dneska bylo nádherně. Honza se hned ráno vydal na běžkách do pohádkově zasněženého lesa. My holky jsme šly ven, vzala jsem Klárce boby, že budeme bobovat na vyrolbované cestě u kostela, ale jí se nějak nechtělo. Raději boby pouštěla samotný z kopce. Ale nakonec jsme tam vydržely poměrně dlouho. Emma spala v kočárku. Klárku jsem házela do závějí okolo cesty, nemohla se toho nabažit.
Pak jsme šly domů a začala jsem vařit oběd, Honza přijel k hotovýmu a když jsme dojedli, šly jsme na svah lyžovat.
Dneska jsem s Klárkou trénovala já, docela jí to šlo. Ruce na kolena, hlavu na berana a jede. Když jsme skončily, Klárka si šla hrát na prolízačku a já jsem šla lyžovat, protože na permici bylo ještě hodně bodů. Takže jsem lyžovala jako o život, ale stejně jsem to do 16h nestihla vyjezdit. Tak jsme se domluvili, že půjdu ještě na večerní lyžování. To začíná od 16.30, tak jsem se osvěžila v bufetu, dala jsem si něco teplýho na zub a když se začalo jezdit, šla jsem. Bohužel byl pátek a hodně lidí mělo stejný nápad, takže fronta u vleku byla dost dlouhá. Nešlo to tak rychle, jak jsem čekala, ale bylo to fajn. Za nějakou hodinku jsem měla dolyžováno a šla jsem za rodinou.
Pokud jde o Honzu, tak ten byl dopoledne na Pekle, bylo prý taky peklo se tam dostat, hodně fotil. Zpátky vyrazil po magistrále a protože měl dost času odlovil si i vyhlídku, teď už nevím jakou.
Večer jsme pak začali s balením, ale nijak jsme to nepřeháněli.
Sobota, 29. ledna
Cestou domů jsme se ještě zastavili v Janově na bobové dráze, bobovat se tady dá i v zimě, takže to Klárka s Honzou vyzkoušeli.
Pak jsme ještě po cestě stavěli na nějaké té kešce.
2007 - 2013 © Emma, Klárka, Eva & Jan Šafaříkovi