S rodinkou Kadlecových jsme se neviděli už pěknou řádku měsíců, a tak jsme už v zimě domluvili tento prodloužený víkend v Orlických horách. Katka s Tomášem to tam mají už několikrát prošlápnuté, my jsme byli v těchto místech poprvé.
Pátek, 8. května
Setkali jsme se v devět ráno v Černé Hoře u pivovaru, dlouho jsme nepovídali, protože Klárka začala být v autě nervózní. Cestou do Černé Hory už pomalu usínala, ale pak se jí to nějak rozleželo v hlavě. Začala se kroutit a pofňukávat, což je u ní známka toho, že je jí špatně. U Rozhraní se poblinkala. Museli jsme zastavit a kompletně ji převlíct. Byl to ten Lipánek ke snídani. Poslední dobou nesmíme jezdit, když si dá mléčnej výrobek, dřív to snášela normálně. Klárce se pak do sedačky vůbec nechtělo, ale musela, naštěstí ji neměla poblinkanou jako při cestě do Jizerek. Tentokrát to skončilo jen na oblečení. Honza si sedl ke Klárce dozadu a krmil ji sušenkama. Když už měla dost a bylo už jí o hodně líp, tak spokojeně usnula a spala až do Orliček.
Cesta ubíhala dobře, do Orliček je to kousek, slabé dvě hodinky. Dorazili jsme na místo a paní Jasanská nás ubytovala. Vytahali jsme z aut tašky, Klárka pořád spala, a řešili jsme, kde kdo bude spát. Apartmán má kuchyňku se společenskou místností, odkud se jde do jednoho pokoje a z tohoto pokoje vedou příkré schody do dalšího. To je ale spíš jen takový přístřešek na přespání, matrace na zemi, šikminy. Nakonec jsme se dohodli, že Kadlecovi budou spát dole, protože by bylo dost obtížné lézt s Aggim nahoru, vzbudil by holky. Nám to ostatně bylo celkem jedno, bylo to jen na přespání.
Jelikož Kadlecovi s sebou neměli moc jídla, vyrazili jsme do Jablonného nad
Orlicí do pizzerie. Alice usnula po chvíli v kočárku, ale Klárka neměla u stolu stání. Pořád někde musela běhat, a tak jsme se museli s Honzou v jejím hlídání střídat, než nám přinesou jídlo. Bohužel pak Klárka neměla zájem ani o pizzu ani o špagety. Dodatečně jsem objednala vývar, ale ani s tím jsme ji moc neoslnili.
Z Jablonného jsme auty dojeli na Suchý vrch, odkud jsme s krosničkou, Kadlecovi s kočárem a manducou, vyrazili na malý výlet lesem. Po červené a potom zelené
značcce jsme došli ke srubu Bouda, ale dovnitř jsme nešli. Jinou, neznačenou lesní cestou jsme šli zpátky. Ali spala, ale Klárce se v krosně pomalu přestávalo líbit. Cpala se sušenkama a drobila Honzovi za krk. Na Suchém vrchu jsme se ještě krátce stavili v hospodě, kde jsme si dali něco málo k jídlu a pivko. Pak jsme sedli do aut a jelo se na chalupu.
Tam jsme si udělali večeři a hráli si s holkama. Když nastal čas koupání, osprchovali jsme princezny, oblíkli do pyžamek a čekali katastrofu v podobě usínání. Šlo to ale hladčeji než jsme předpokládali. Alice byla ospalá a Tomáš s
Katkou ji brzo udolali. Pak jsem šla já dát Klárku do postýlky, chvilku si tam povídala, pak si povídaly spolu, ale brzo obě usnuly. My jsme si pak dole povídali a popíjeli víno. Spát jsme šli brzo.
Cestou nahoru do podkroví jsme vrzáním podlahy trošku vzbudili Aličku, ale hned zase usnula. Bohužel v noci musel Honza na záchod. A vzbudil dole Alici, ta vzbudila Klárku a bylo vymalováno. Klárka chtěla bumbino, Honza ho musel přinést, jinak by pokoj nedala. Stejně i tak se potom převalovala u nás v posteli, kde už jsem zůstala jen já. Honza spal na nepovlečené matraci v koutě. Měla jsem strach, abych neusnula moc tvrdě, aby se Klárka nevzbudila a nerozhodla se jít po schodech dolů. Naštěstí ale asi tak po hodině převalování usnula a spala až do rána. Alíkovi se ale nezadařilo. Brečela a brečela a do postýlky nechtěla, nakonec ji Káťa vzala do kuchyně a tam usnula. Ale trvalo to prý tři hodiny. Noc hrůzy. Nám oběma se pak nad ránem zase chtělo na záchod, ale to už jsme se teda neodvážili a radši trpěli až do rána s plnýma močákama :-D
Sobota, 9. května
Ráno jsme byli všichni jak přetažení pohrabáčem. Trošku jsme se nasnídali a zašli jsme do obchodu něco nakoupit. Pak snídali Kadlecovi. Dopoledne jsme na
žádný výlet nešli. Tomášovi bylo blbě, a tak jsme šli jen na procházku po Orličkách. Katka nám ukázala horní chalupu, kam jezdili. Klárka šla po svých nebo stála v kočárku. U poslední chalupy, kam jsme došli, jsme chvíli zůstali a kochali se výhledem. Ali spala u Tomáše v manduce, Klárka se ráchala v potůčku nebo skákala ze zápraží chalupy nám do náruče. Potom jsme se vrátili do chalupy a dali si oběd.
Klárka byla už hodně nalomená, proto jsme museli rychle vyjet na nějaký výlet, aby mohla spát v kočárku. Kadlecovi s náma nejeli, Tomovi bylo blbě, a tak zůstali na chalupě. My s Honzou a Klárkou jsme dojeli autem na Červenovodské sedlo a odtud jsme šli po zelené s kočárkem na Bukovou horu. Počasí nám přálo, svítilo sluníčko. Klárka okamžitě usnula a spala celou cestu. Kvůli špatnému značení jsme trošku bloudili, nebo spíš jsme se nemohli rozhodnout, kudy máme jít, ale ukázalo se, že jdeme správně. Na Bukovou horu jsme došli, pokochali se výhledem z horního konce čeňkovické sjezdovky a vydali se na cestu zpátky.
Na parkovišti jsem s hrůzou zjistila, že jsme měli celou dobu otevřený kufr auta. Někdo tam mohl klidně vlézt a otevřít si, ale vše bylo na svém místě a nic se naštěstí nestalo. Zrovna nám zavolali Katka s Tomem, že se balí a odjíždí domů, že Tomovi je blbě a má teplotu. Vrátili jsme se proto na chalupu a přemýšleli, co uděláme my. Mohli jsme zůstat, protože zaplaceno bylo až do neděle, ale rozhodli jsme se nakonec, že taky odjedeme domů. To odpoledne už bysme stejně nikam nešli, docela nás bolely nohy a v neděli ráno bysme šli jen na nějakou menší procházku po Orličkách a po obědě bysme jeli dom. Takže jsme se sbalili a po rozloučení s majitelkou jsme taky odjeli. Cesta domů nám trvala cca hodinu a půl.
Tak úplně se tenhle víkend nevydařil, ale v Orličkách je moc krásně, takže se tam doufám ještě někdy vrátíme.
2007 - 2013 © Emma, Klárka, Eva & Jan Šafaříkovi