Padá sníh,padá sníh, pojedeme na saních.
Pojedeme z kopce dolů, pojedeme za stodolu.
Padá sníh,padá sníh, pojedeme na saních.
Na saních se dobře jede a to každý nedovede.
Padá sníh,padá sníh, pojedeme na saních.
Sobota, 17. ledna
Klárka nás jako obvykle vytáhla z postele kolem půl sedmé, ještě nějakou dobu jsme se váleli, ale pak už jsme museli vstát a připravovat se na odjezd. Když jsme viděli tu horu kabelí v ložnici, mysleli jsme, že se s tím nevejdeme do auta, ale Honza to tam všechno nějak narval a dokonce to nevypadalo nijak hrozně. I když jsme museli uznat, že až budeme mít dvě děti, tak budeme muset jezdit s rakví, protože ještě jedno zadní sedadlo budeme určitě potřebovat. Od souseda jsme si hned jednu objednali, nabízel nám k použití svou, ale vzhledem k tomu, že už jsme měli nabaleno, tak to nemělo smysl.
Cesta ubíhala dobře, bylo celkem sucho, málo aut. Klárka spala celou cestu, dokonce jsme ji museli vzbudit. Stavili jsme se v Hořicích na oběd. Honza to domluvil ráno, abysme se nemuseli stavovat někde v hospodě. Babička s dědou byli rádi, že vidí Klárku.
Z Hořic do Malé Skály to taky šlo, cesta dobrá. Ale v Malé Skále jsme špatně uhli, a tak jsme pokračovali jinou cestou, což byla taková malá cestička plná sněhu, a tak jsem jela pěkně pomalu, radši. Nakonec jsme se napojili na původní trasu a pokračovali do Jablonce nad Nisou. Honza si přesedl dozadu za Klárkou někde kousek za Jičínem, špatně to snášela. Už po obědě neusnula a pořád se vztekala. Jídlo už ani nechtěla, hrát si s Honzou nechtěla a v Jablonci se pozvracela. Asi to na ni bylo moc zatáček. Hned jsem zastavila a museli jsme ji aspoň trošičku očistit od toho nejhoršího. Sedačka byla taky poblitá, ale museli jsme ji do ní dát, i když se hodně bránila. Byla dost zelená a vypadala špatně. Když jsem jí do ruky dala rohlík, hned se do něho zakousla a nakonec po cestě snědla celej. Do Bedřichova to byl už jen kousek. Penzion jsme našli poměrně snadno.
Historie Bedřichova je popisována v místní kronice od roku 1925 (a v retrospektivě od vzniku) do začátku druhé světové války a s přestávkami od roku 1945 do osmdesátých let dvacátého století. Vznik i další vývoj obce je úzce spjatý s výrobou skla. V roce 1598 podal totiž sklářský mistr Peter Wander majiteli libereckého panství Melchioru z Redarnu žádost o povolení založení nového podniku na výrobu skla v Jizerských horách. Následně zde vznikla rozsáhlá sklářská huť a okolo ní celá ves, která dostala jméno Bedřichov. Sklárna byla v provozu 209 let a místním obyvatelům poskytovala práci (její rekontruované zbytky si dnes lze prohlédnout v prostoru pod Lesní chatou). Značná část obyvatel byla i po zániku huti zaměstnána ve sklářském průmyslu, v brusírnách a mačkárnách, odkud se vyrobené zboží dopravovalo do exportních závodů v nedalekém Jablonci nad Nisou a odtud zákazníkům do celého světa. V okolí Bedřichova se mimojiné rozvinula těžba rašeliny a na polách se zpracovávalo dřevo. Zdejší nejrozšířenější nerosty, žula a křemen, nalezly uplatnění při stavbách.
Sklářský život v Bedřichově zanikl s odchodem německého obyvatelstva po druhé světové válce, charakter obce se změnil v téměř výhradně sportovně-rekreační.
Dominantou Bedřichova je kostel sv. Antonína Paduánského, postavený začátkem 30. let dvacátého století, jenž byl před několika lety zrekonstruován a osazen zvony.
Se sklem je spojen penzion a restaurace Šámalova chata na Nové Louce. Jelikož huť v Bedřichově nestačila krýt všechny objednávky, vystavěl Johann Josef Kittel dva kilometry severně od Bedřichova v lesích sklárnu. V polovině 19. století huť přestala pracovat, sklárna byla zbourána, zůstal ale stát tzv. Panský dům, který byl přestaven na lovecký zámeček.
Další sklářská huť byla založena na Kristiánově na sklonku 18. století sklářským mistrem Riedelem. Provoz hutě byl natolik stabilní, že kolem sklárny vyrostla osada, která měla vlastní malou školu, hřbitov a kapličku v domě majitele sklárny. Po zhruba sto letech z velké části zničil osadu požár. Dodnes se však každoročně v osadě Kristiánov koná Mariánská sklářská pouť.
V okolí Bedřichova je ředa dalších míst stojících za návštěvu: rozhledna Královka, vodní nádrž Bedřichov zvaná také přehrada na Černé Nise, či zrekonstruovaná Křížová cesta na Vysokém hřebeni.
Místní raritou jsou březnové oslavy svátku Bedřicha, které připomínají jméno obce bohatým kulturním programem, dobrým jídlem, pitím a sportovními a dalšími radovánkami. V roce 2007 byla obnovena tradice předválečných Antonínských poutí, konaných v měsíci červnu.
Bedřichov nabízí širokou škálu sportovních aktivit, mimojiné tři nástupní místa na Jizerskou lyžařskou magistrálu, sjezdový areál Malinovka a hustou síť pěších turistických a cyklistických tras po Jizerských horách.
Bedřichov je startovním a cílovým místem mezinárodního závodu Jizerská padesátka.
Po příjezdu Honza vynosil tašky nahoru do podkroví a vybalili jsme. Původně jsme chtěli jít ještě někam na procházku, ale nakonec jsme se na to vybodli a radši jsme sundali potah ze sedačky a já jsem ho vyprala, včetně Klárčina oblečení. Mě už od Hořic bolela hlava a nepřestalo to až skoro do rána. Navečeřeli jsme se a sešli dolů do společenky. Je to jídelna, společenská místnost a hrací koutek dohromady. Klárka si tady našla kamarádky. Je tady pár větších holčiček. A taky je tu retrívr a ten se Klárce moc líbí, jmenuje se Aida. Večer jsme se osprchovali, ale voda už byla taková studenější. Klárce se ve sprše vůbec nelíbilo, celý sprchování prořvala. Honza ji pak uložil a ona hned usnula a my jsme šli ještě dolů a chvilku si četli. Snížek padal jen trošku. V noci se nám spalo špatně, v pokoji bylo vedro a ani otevřené okýnko moc nepomáhalo.
Neděle, 18. ledna
Klárka nás přivítala do nového dne kolem půl sedmé. Tak jsme si ji vzali k sobě do postele a ona nám provedla ranní masáž, když se nám proběhla po bříšku i zádech. Ke snídani jsme spořádali štrůdl, který jsme si privezli a Klárka si smlsla na jogurtu.
Pro dnešní dopoledne jsme si "naordinovali" seznamovací procházku kolem chaty. Hned naproti je taková malá sjezdovka, tak jsme Klárku dali do sáněk a jeli jsme rekognoskovat terén. Bohužel nás dneska nepřivítalo moc pěkné počasí, zima nebyla moc velká, asi se to honilo kolem nuly. Horší ale bylo, ze mraky byly na úrovni Bedřichova, takže nebylo moc vidět.
S Klárkou jsme udělali pár jízd na sáňkách a pak ji vytáhli až na vrch kopce, kde byl takový pěkný plácek, na kterém jsme ji nechali pobíhat. Klárce se na sněhu moc líbilo. Akorát, když jsme ji dali do hlubokého sněhu, tak to zpočátku nějak nedovedla ocenit. Dělala na sněhu "andělíčky" a obdarovávala nás svými úsměvy.
Pak jsme sjeli dolů k chatě a vydali se na druhou stranu směrem ke sjezdovkám. Je to sice trochu z ruky, ale cesta k nim je docela příjemná. Na odpoledne jsme se domluvili, že si půjde Evka zalyžovat, zatímco já se budu starat o Klárku. Zjistili jsme ceny permanentek a vyrazil směrem k chatě, protože nám Klárka začala usínat. Tak jsme ji vzali do náručí a nakonec ji dali na zem, ať jde sama. Ona se chytla zezadu sáněk a "tlačila" je před sebou, to se jí strašně moc líbilo.
Na chatě jsme si udělali oběd... jen trošku dřívější, ale konzerva jemných párků s fazolema se ukázala jako špatná volba. Klárka obědvat moc nechtěla, akorát zbaštila Brumíka. Protože však bylo jen kolem dvanácté a Klárka už začínala být protivnější, tak jsme se oblíkli, Evka se převlíkla do lyžařského a vyrazili jsme na sjezdovku. Já vzal Klárku, Evka lyže a vyrazili jsme. Klárka usnula po pár metrech. Evka si koupila permici na odpoledne, ale protože si říkala, že je to dost, že bych si mohl zajezdit i já, tak jsem ji s Klárkou opustil a vyrazil směrem na chatu, že se převlíknu, vezmu si lyže také a vyrazím za Evkou. Klárka naštěstí celou dobu pěkně spinkala. Tak jsem se převlíkl, vzal lyže, dal je na kočárek a vyrazil ke sjezdovkám.
Tam jsem chvíli ještě pozoroval, jak Evka sjezduje, zatímco Klárka spokojeně spinkala. Kolem druhé hodiny mi Evka řekla, ať se převlíknu do lyžáků, že se prohodíme. Tak jsem si zalyžoval nakonec i já. Jezdilo se moc pěkně, sice se oproti tomu, jak jezdila Evka prodloužila fronta, přesto to ubíhalo poměrně hodně rychle. Já si lyžoval asi hodinu a čtvrt, ale bohatě mi to stačilo. Klárce asi horský vzdoušek prospíval, protože spala takřka tři hodiny. Protože už ale začala mít moc červené tvářičky a nosánek, tak jsem si dopřál posledni jízdu a vyrazili jsme na chatu. Já naložil oboje lyže na kočárek, jedny lyžáky dal do kočárku, druhé na batoh a vyrazili jsme.
Včera jsme se sprchovali jako obvykle, kolem půl osmé, ale nebyla už moc teplá voda, proto jsme dneska zařadili sprchu na pořadí už kolem páté hodiny. I když byla voda teplá, tak to Klárka zas tak moc neocenila, asi tam na ni byla moc tma a doufejme, že z ní nebude klaustrofobička, ale sprchové kouty nemá moc ráda. V létě na dovolené v Česko-saském Švýcarsku se jí ve sprchovém koutě také moc nelíbilo.
Večer jsme pak strávili ve společence. Klárka se spřátelila s Aidou. Vždy když přijdeme, hned se začne ptát na "baf, baf". K večeři jsme dneska měli zelnou polívku a špíz s bramborovou kaší. Zatímco Klárce polívka moc nejela, tak špíz jí docela chutnal, ujídala nám z obou talířů.
Pondělí, 19. ledna
Dnešní noc byla nocí hrůzy. Klárku jsme dali spát jako obvykle kolem osmé a bez problémů nám hned usnula. Večer jsme ještě dole ve společence poseděli, dopisovali deník, popíjeli pivko/svařák. Dali jsme se do hovoru s jednou "pražandou", která má skoro stejně starou holčičku jako je Klárka. Jen s ní maj problém, že se pořád budí, spí s nima ještě v jednom pokoji, a pořád ji dokojuje. No prostě věci, které Klárka nikdy nedělala. Když jsme chválili Klárku, jak nám krásně spinká, tak nás asi nahoře v pokoji slyšela a řekla si, že nás po zásluze za tu chválu potrestá. Kolem půl dvanácté se nám probudila a byla vzhůru celé tři hodiny. Vůbec jsme ji nemohli uspat. Ze zoufalství jsme ji dokonce v noci rozložili i její postýlku, jestli jí náhodou nevadí "erární"... nepomohlo... dali jsme jí najíst... nechtěla a nepomohlo ... na střídačku jsme ji chovali ... nepomohlo ... vzali si ji k sobě do postele ... nepomohlo. No prostě hrůza, nejhorší bylo, když několikrá začala hodně plakat, tak jsme měli strach aby neprobudila celou chatu. No nakonec se nám po třech hodinách pokusů přeci jen utahala a usnula. Dneska ráno jí Evka zkontrolovala zoubky a jedna stolička byla povyrostlá, tak jestli to nebyl ten důvod. Ale takhle dlouhé uspávání nám ještě Klárka nikdy nepřipravila. Pak nám ale naštěstí spala až do čtvrt na osm. Zatímco Klárka byla pěkně vyspatá a hned začala řádit, tak my jsme byli jak přetažení palicí.
Já jsem se hned oblíkl a vyrazil jsem na ranní procházku směrem k obchodu. Nakoupil jsem pečivo, prodavačka se mě pokusila "natáhnout" o dvacku a vydal se na chatu. Spořádali jsme vynikající sýrovku, kterou jsme dostali od dědy a babičky, když jsme přes ně jeli. Zato Klárka nechtěla zase vůbec jíst, naštěstí snědla aspoň jedno "zdraví z Posázaví".
Jinak co se týká sněhu, tak přes noc nejdříve pořádně sněžilo a později to přešlo v takové spíš dešťové mrholení. Nicméně do rána jsme se mohli těšit z dalších asi pěti centimetrů nového sněhu.
Dopoledne jsme se rozhodli vyrazit na rozhlednu Královku (859m.n.m.) Po ránu jsme byli naladění, protože nás přivítalo slunečné bezmračné počasí. Než jsme se ale stihli vypravit, tak prišly a klesly mraky a my se zase vydali "bloudit v mlze", naštěští nás prohlídka Petrohradské ermitáže nečekala. Od chalupy (735 m.n.n.) na Královku (859 m.n.m) nás čekalo 124 metrů převýšení. Člověk by si řekl, nic moc, ale ve sněhu a se sáňkama v zápřahu se mi dost brzo začal zahřívat motor. Bohužel z rozhledny moc nebylo, i když jsme byli pod ní, tak byl problém vidět její vrchol. Klárka nám usnula už cestou nahoru. Já si nechal otisknout razítka z rozhledny a vyrazili jsme stejnou cestou zpět. Dole se mně bohužel povedlo Klárku vyklopit, za což mě nepochválila, ale přesto se jí poté podařilo znova usnout.
Turistická chata s rozhlednou na Královce (859 metrů) leží v Jizerských horách na vrchu dříve zvaném Nekras. Původně zde od roku 1888 stávala 19 metrů vysoká dřevěná rozhledna se dvěma patry a vyhlídkovou plošinou. U jejího zrodu stáli členové janovské sekce Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory. Pozemek na výstavbu věže daroval sedlák König, který měl od roku 1806 pod samým vrcholem svůj domek. Díky této skutečnosti získal vrch jméno Königshöhe, česky Královka. Náklady na vyhlídku činily 700 zlatých a stavbu zrealizoval místní tesař Horn a zednický mistr Pilz. Oblíbené místo turistů janovští o 2 roky později rozšířili o malé pohostinství. V roce 1906 byla trámová konstrukce stržena vichřicí.
Nová rozhledna na sebe nenechala dlouho čekat. Již v květnu 1907 zde totiž začínala vyrůstat z podnětu spolku nová kamenná masivní věž. Autorem jejího projektu byl jablonecký stavitel Stephan Arnold. Celkem 23,5 metrů vysoká rozhledna byla veřejnosti slavnostně předána 8. září 1907. V letech 1934-36 na ni stavebně navázala nová turistická chata (staré pohostinství lehlo popelem v roce 1933).
K obědu jsme spořádali sekanou z domu. Já se pak kolem jedné oblíkl do běžeckého a vyrazil na okruh. Evka se rozhodla vyrazit s Klárkou na sáňky. No výlet na lyžích se více než vydařil, cesty byly povětšinou pěkně vyrolbované, ale hlavně ta příroda, ty cesty... prostě nádhera. Už mám na běžkách projetou Vysočinu, Krkonoše, Jeseníky, Beskydy, Javorníky, Nízké Tatry... ale musím říct, že dneska to bylo jedno z nejkrásnějších lyžování. Až bude Klárka větší, budeme muset určitě vyrazit znova do Jizerek na lyžovačku. Pokud mně dá Evka ještě někdy během týdne odpolední vycházku, určitě ji využiju na běžkách.
Rozhodl jsem se pro čtrnáctikilometrový okruh kolem Josefovské přehrady, který jsem si ještě trošku upravil a prodloužil. Počasí bylo příjemné, teplota se honila mírně pod nulou. Lidí také moc nebylo.
lyžařský stadión Bedřichov --> U Buku --> U Nové Louky (2,3km) --> Nová Louka (0,5km) --> Blatný Rybník (0,8km) --> podél Josefovské přehrady [vodní nádrž Josefův důl] na rozcestí pod Kristiánovem (4,2km) --> Jablonecká chata (4,2km) --> Pod Presidentskou chatou (1,2km) --> lyžařský stadión Bedřichov ==> 14,9km.
Já jsem šla s Klárkou na sáňky, nahoru nad sjezdovku a potom lesíčkem zpátky a po sjezdovce dolů. Klárka nejdřív seděla ve fusaku, pak ležela, ale moc se jí to nelíbilo a pořád pofňukávala. V běžeckém areálu jsem ji vyndala, že bude chodit ve sněhu, ale pořád se válela a vzhledem k tomu, že sníh byl docela mokrý, nemohla jsem ji tak nechat. Naložila jsem ji znovu do sáněk a vyrazily jsme k penzionu, kde jsem vyměnila sáňky za kočárek. Ani to se ale Klárce nelíbilo a ani sušenky nechtěla, vypila jen celou lahvičku čaje. Pořád se vztekala a spát nechtěla. Asi byla dostatečně vyspaná z dopoledne. Snad dneska v noci bude spát. Pro jistotu dáme ještě čípek kvůli zubům.
O půl páté jsme už sešli do společenky, právě dopisujeme deníček, Klárka si nejdříve hrála s malýma holčičkama, ale co přišla dolů i Aida, tak Klárka pořád k ní chodila, říkala "baf, baf, baf, Aida, Aida" a hladila ji. Bohužel na nás možná něco leze. Já začínám pokašlávat, a Evka také není zrovna fit. Večeři nedojedla a také jí není moc dobře.
Úterý, 20. ledna
Noc na dnešek byla naštěstí odpočinková. Zoubky se asi Klárce uklidnily, a tak spala zase celou noc s malým krmením kolem druhé hodiny ranní.
Dneska ráno nás přivítala teplota kolem nuly, zase mlha, ale od rána hustě sněžilo, v podstatě až do jedné hodiny. Připadlo tak kolem pěti až deseti centimetrů sněhu. Co se týká sněhových podmínek, tak ty jsou fakt suprové. V podstatě každý den nám tady padá sníh, doposud byla teplota mírně pod nulou, až na dnešek, kdy už je spíš něco nad nulou, takže sníh hodně ztěžknul, ale je ho aspoň dostatek.
Dopoledne jsme zase věnovali procházce s Klárkou. Šli jsme nakoupit pečivo, při té příležitosti jsem si koupil své oblíbené pivo - Svijanský ležák. Hned vedle bylo informační středisko, tak jsem se tam zastavil a vzal si zimní lyžařskou mapu. Co je sympatické - byla vydána za podpory EU a je tedy zcela zdarma... aspoň nějaké unijní peníze využili opravdu smysluplně :-) Pak jsme se rozhodli projít bedřichovské sportovni prodejny a podívat se na nějake brýle na běžky, ale výběr byl dost mizernej, takže jsme nakonec nic nekoupili.
Klárka nám usnula hned po chvilce co jsme vyrazili a spala v podstatě celé tři hodiny. Sice jsme chtěli, aby nám spala spíš až odpoledne, ale zase pokud nebude spát odpoledne, tak nám snad bude dobře spát přes noc. Před chatou jsme pak vyhrabali auto ze zavějí sněhu, ať se nám pohodlně vyjíždí, protože jsme se rozhodli jít zase lyžovat, ale abychom zase nemuseli vše tahat na ověšeném kočárku, navíc v mokrém těžkém sněhu, pojedeme ke sjezdovce autem.
Rozhodli jsme se pro odpolední lyžování. Evka včera zjistila, že tam nejsou přes týden skoro žádne fronty. Koupili jsme si permanentku a rozhodli se, ze půl času bude lyžovat Evka a půl času budu lyžovat já. Evka začala a já si zatím vzal Klárku na sáňky a šli jsme sáňkovat na sjezdovku. Klárce se to moc líbilo. Pak jsme se zastavili u vleku a Klárka začala pobíhat po sněhu. Šli jsme pozdravit Evku. Pak jsme si skočili k autu a já se tam přezul do lyžáků. Tentokráte šla s Klárkou sáňkovat Evka a já si šel zalyžovat. Opravdu to ubíhalo dost rychle, fronty více méně žádné. Když jsme přijeli, tak bylo docela pěkně, pak ale klesly mraky a byly jsme zase v mracích. Nicméně vrstva byla dost tenká, takže na vrchu
sjezdovky byla nakonec pěkná viditelnost. Udělala se taková pěkná inverzní oblačnost. Dokonce jsme konečně viděli pěkně rozhlednu Královku.
Ve čtyři jsme se vrátili na chalupu. Na sjezdovce jsem jel jako úplně poslední, po mně ji už vypli.
Na chalupě jsme se osprchovali a vydali se do společenky na večeři. Klárka se pořád ptala na Aidu. Také si tam získala novou kamarádku Terezku. Jen Terezka je o nějaký ten rok starší a pořád má tendenci Klárku někam tahat něco jí podávat, něco brát... prostě komandovat :-) Klárka s ní má ale svatou trpělivost a svou hlavu.
Středa, 21. ledna
Dnešní den bude nejspíš první, kdy nejen že nesněží, ale teplota se už poprvé přehoupla přes nulu :-( Dokonce i mírně mrholí. Dopoledne jsme opět věnovali procházce s Klárkou. Opět jsme došli nakoupit. Chodíme do koloniálu u pošty, doporučili nám ho na naší chalupě, že jsou nejlevnější... No ceny jsou levnější snad jen vzhledem k jedinému konkurenčnímu krámu s potravinami, ale jinak jsou ceny dost předražené. Navíc tam jsou dvě prodavačky, jedna mladá a jedna stará... Ta mladá je v pohodě, ale ta stará "bába Nyklovka" se mě už dvakrát pokusila okrást. V pondělí mi místo půlky chleba napočítala celý a dneska, když jsme měli větší nákup, tak se "náhodou" spletla znova a znova u mě a napočítala nám o dvě mlíka navíc. Trošku hodně náhod najednou... K místním si to asi nedovolí, ale jestli takhle prodává všem turistům, tak to musí být docela slušnej byznys :-) V pondělí přede mnou totiž zase nějak blbě slyšela, či co a napočítala nějakému cizinci chleba navíc.
I když jsme si zase nepřáli, aby nám Klárka spala dopoledne, ale aby si to spíš nechala na odpoledne. Tak se jí "víka" úspěšně zaklopila po pár minutách v kočárku. Došli jsme ještě do těch druhých potravin a tam jsme ochutnali Kitl Šlaftruňk. Je to taková medicína, ale dobrá. Pak jsme šli zpátky domů a Klárku jsme nechali v kočárku dole pod oknama spinkat. Zdejší počasí jí opravdu svědčí. Spinkala opět do dvanácti hodin.
Málokterá postava je opředena tolika mýty a pověstmi jako Jan Josef Antonín Eleazar Kittel, slavný lékař a léčitel z pomezí Jizerských hor a Krkonoš.
Za svého života se stal slavným, po smrti legendárním. Pocházel z rozvětvené rodiny s dlouhou ranhojičskou tradicí, lékařem se stal také jeho prvorozený syn Josef Pavel, další čtyři byli ranhojiči a lékárníky. Avšak pouze on nade všechny vynikal. Přijímal pacienty z Vídně, léčil šlechtu v daleké Praze, staral se i o chudé nemocné v širokém okolí Jizerských hor a Krkonoš.
Jeho úspěchy, sláva a majetek daly podnět k mnoha faustovským legendám a pověstem.
Dneska jsem pro změnu vařil já a Klárce to nakonec také docela chutnalo. Je radost na ni koukat, jak se láduje, i když se většinou to jídlo objevuje v asi metrovém koridoru kolem papající Klárinky. Po obědě na nás nějak dolehla únava. Asi to bylo tím počasím, protože se rozmrholilo docela hodně. Asi jsme to počasí nějak přechválili, a tak se nám po zásluze pomstilo :-( Dopoledne byli sousedi na běžkách a vrátili se dost zklamaní. Je to dneska spíš na klister. Mně se moc nechtělo, ale nakonec jsem se přemohl a vyrazil. Namazal jsem červeným a docela to šlo... v takovémhle počasí a na takovém sněhu je spís lepší než lyže namazat sebe slivovicí.
Vyrazil jsem jako předevčírem na Novou Louku a potom dál na Kristiánov.Tam jsem se ale obrátil zpátky a stejnou cestou zpět. Klárku s Evkou jsem potkal při výjezdu z běžeckých tras, kde spolu stavěly sněhuláka. Celou cestu bylo dost špatné počasí. Slabé dešťové mrholení se po čase změnilo ve sněžení, abych se nakonec opět vracel v dešťovém mrholení. Sníh byl strasně těžký, takže nohy dostaly co proto. Snažil jsem se i bruslit, ale moc to nešlo, chvílema to dost zadrhávalo. Na Nové Louce jsem se stavil na "čučku" na Šámalově chatě. Pokud by zítra bylo počasí, tak bych rád vyrazil na běžky dopoledne a Evka s Klárkou by za mnou dorazili na Šámalovu chatu na oběd... Ať nám počasí přeje...
Kristiánov byl založen r. 1780 na rozparcelovaných pozemcích dětřichovského panského dvora a byl nazván podle majitele panství, hraběte Kristiána Filipa Clam-Gallase. Byla zde kdysi vyhlášená sklárna, která vyráběla skleněné tyčky, tyčinky a ozdoby na lustry. Je zde také hřbitov, na kterém jsou pohřbeni majitelé sklárny a sklářští dělníci. R. 1882 byla sklárna z finančních důvodů uzavřena. Výroba byla přenesena do nové sklárny vystavené v Rýnovicích, stará huť o pět let později vyhořela. Od r. 1964 je zde umístěna expozice sklářství a přírody Jizerských hor, která byla obnovena v l. 1987-1988 ochránci přírody. Tato chaloupka je součástí obce Bedřichov. Kulturní památka pod správou Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
lyžařský stadión Bedřichov --> U Buku --> U Nové Louky (2,3km) --> Nová Louka [Šámalova chata] (0,5km) --> Blatný Rybník (0,8km) --> Kristiánov (1,9km) --> stejnou cestou zpět ==> 11km.
Největší problém mě ale čekal po příjezdu, vůbec netekla teplá voda. Jsme na jednom bojleru s ještě jedním pokojem a ti byli na výletě dopoledne, tak doufám, že se jim nepodařilo vypotřebovat všechnu vodu a bojler, že není na noční proud. To bych asi musel smrdět až do rána, protože ta studená voda je na mě moc, to by mě stálo život. Nejhorší je ale to, že v téhle vodě asi těžko vykoupeme Klárku. Už včera byla dost studená voda a Klárka nám plakala, když jsme ji tou vlažnou vodou omývali.
Nakonec nám pomohli sousedi napojení na jiný bojler, takže Klárka se pěkně vykoupala.
Čtvrtek, 22. ledna
Dnešní den byl co se týká počasí "snovej". Ráno se ještě chvilku mrcasilo pár mráčků, ale nakonec se obloha celá úplně vymetla. Bylo nádherně, teplota spadla na -2oC. Prostě ideál. S Evkou jsme se domluvili, že vyrazím dopoledne na běžky a trasu ukončím na Šámalově chatě a Evka s Klárkou tam za mnou přijedou na oběd.
Rozhodl jsem se pro okruh přes Novou Louku, Gregorův kříž na Hřebínek a po Nové cestě na Kristiánov a Šámalovu chatu. Rolbař asi tušil kudy pojedu, a tak mi celou trasu pěkně po ránu projel, takže to byla jízda jedna báseň. Včerejší mokrý sníh přes noc pěkně zmrzl, takže byl pevný podklad a rolba mi svršek pěkně načechrala, takže byla radost jet. Navíc Jizerky jsou zaslíbená země pro všechny běžkaře a věřím, že přes léto i pro kolaře. Jsou tam skoro všude široké zpevněné cesty, dvě stopy na klasiku a prostřední pruh na bruslení. Když jsem dorazil na Novou cestu, tak se mi naskytl nádherný výhled směrem na Ještěd, byl odtamtud velmi pěkně vidět. Obloha bez jediného obláčku, jen dole v údolích se držela nízká oblačnost. V podstatě od chaty až do poloviny Nové cesty jsem pořád velmi pozvolna stoupal... ale spíš si člověk připadal, že jede skoro po rovině. Od Jeleního skoku jsem však začal poměrně rychle klesat směrem ke Kristiánovu a na Šámalovu chatu to bylo také v podstatě z kopce. Takže nakonec jsem si užil několik kilometrů sjezdu.
Výlet to byl překrásný, těžko hledat nějakou chybičku, snad až na tu nejpodstatnější, že se mnou nemohla být Evka, té by se tam určitě strašně moc líbilo. Už jsme se ale několikrát shodli, že tu určite nejsme naposled. Docela rádi bychom sem vyrazili za rok v létě, tentokráte s kolama a vozíkem :-)
lyžařský stadión Bedřichov --> U Buku --> U Nové Louky (2,3km) --> Nová Louka (0,5km) --> Gregorův kříž (0,5km) --> Hřebínek (2,5km) --> Točná (1km) --> Kristiánov (4,9km) --> Šámalova chata (1,9km) ==> 13,6km.
U Šámalovy chaty mě už čekala Klárka s Evkou. Zatím tam sáňkovaly od lesa k chatě. Jen co jsem dorazil, tak mi Evka znárodnila fotoaparát, protože se jí okolí Šámalovy chaty strašně moc líbilo, navíc ten sníh a překrásné slunečné počasí vše umocňovalo.
Zámek Nová Louka (Šámalova chata) se nachází na nedaleko Bedřichova na Jablonecku. Zámek je půvabná přízemní dřevěná roubená budova s mansardovou střechou a věžičkou. V roce 1756 tady nechal známý sklář Johann Josef Kittel postavit sklárnu. Postupně přibyly další budovy včetně honosného panského domu.
V roce 1817 byla huť uzavřena a o 20 let později zbořena, zůstal zachován pouze panský dům, který v roce 1844 koupil hrabě Clam-Gallas a dal jej přestavět na
lovecký zámeček. Na konci 19. století byl objekt upraven a v roce 1928 se stal „vládní chatou“. V současné době slouží zámek Nová Louka jako oblíbený penzion a stylová restaurace a je známým cílem všech návštěvníků Jizerských hor.
Když jsme se nabažili krásami okolí, zašli jsme do chaty na oběd. Uvnitř to bylo moc příjemné posezení. Největší překvapení však bylo jídlo, vynikající výběr, ještě lepší ceny, které směle konkurovaly těm brněnským :-) Navíc to jídlo bylo opravdu vynikající. Klárce jsme objednali palačinku s ovocem, zmrzlinou a šlehačkou. Nakonec se jí skoro netkla, takže jsme si s tím museli s Evkou poradit. Byla fakt vynikající. Evka si dala plněný lusk a já prejt ze zelím a opečenýma bramborama. Oboje nám opravdu moc chutnalo, všem vřele doporučuji, pokud budete tuhle chatu míjet, stavte se tam na jídlo, opravdu to stojí za to. Klárce nakonec naše jídlo zachutnalo, tak střídavě ukusovala můj prejt a Evin lusk s knedlíkem... a celé to proložila jedním Brumíkem :-)
Poté jsme vyrazili na chatu, já se jen převlíkl, Klárku jsme přebalili, Evka mi přibalila ke svým lyžím i moje a vyrazila na odpolední lyžování. Já si vzal Klárku do kočárku a vyrazil pomalu za Evkou. Asi po hodince jsem dokonvergoval ke sjezdovce, zakotvil Klárku vedle sjezdovky a mlsně koukal na Evku, jak lyžuje. Počasí nám zatím pořád přálo a bylo moc pěkně. Evka mi věnovala poslední hodinu lyžování, tak jsem se těšil až udeří třetí hodina. Mezitím jsem si skočil do auta pro lyže, při převlíkání se mi Klárka probudila. Poté žezlo převzala Evka a já si šel zalyžovat. Tentokráte mi už počasí moc nepřálo, mraky sedly do údolí, a tak jsem lyžoval více méně v mracích. Evka mezitím nakrmila Klárku a šla se s ní houpat.
Po lyžování jsme se spolu ještě stavili v krámě vedle sjezdovky a koupili si oba brýle. Evka takové univerzálnější, já speciální běžecké, ale hodlám je používat i na kole. Cestou na chatu jsem doplnil zásoby na snídani, abych mohl případně zítra opět vyrazit na běžky, a nezdržoval se nákupem snídaně :-) Uvidíme, jaké bude zítra počasí.
Co se týká problému s bojlerem, tak ten byl během dne vyřešen, takže dneska večer už nám opět tekla horká voda. Klárka si pomalu začíná na sprchu zvykat, pláče je míň, ale s velkou láskou tam rozhodně neleze. Už se moc těším až se bude zase doma koupat ve vaně, tam si to opravdu užívá,
Pátek, 23. ledna
Dnešní den nebyl už tak kouzelný jako ten včerejší. Sice ještě v dobrém ránu rosnička tvrdošíjně ukazovala na mapě pro Jizerské hory a Krkonoše déšť a teploty kolem +2oC. Ale asi zase předpovídala "sjetá"... naštěstí se to nevyplnilo, takže nás ráno přivítalo zatažené počasí a teplota kolem -3oC.
Dneska jsem se zase domluvil s Evkou, že dopoledne patří mně a odpoledne Evce. Tak jsem se kolem deváté sbalil, strčil jako včera do uší sluchátka, pustil Metallicu - Death Magnetic a vyrazil. Přesně podle rčení "Kdo je dobrej, maže modrej, kdo je mistr, maže klistr" jsem namazal modrej vosk a byla to dobrá volba.
Dneska jsem si naplánoval nejdelší cestu, navíc z větší části už po známých cestách, takže mi to docela dobře utíkalo. Jako již tradičně jsem vystoupal na Novou Louku a u Gregorova kříže jsem uhnul vlevo a vydal se na 'vrcholovku' přes Olivetskou horu (886 m.n.m.). Cesta tam ale byla formou mírné stoupání, prudší stoupání, mírné stoupání, ... Na Bílou kuchyni mě čekalo více než kilometrové klesání. Po Oldřichovské silnici jsem dojel na Hřebínek a odtud po již známé Nové cestě na Kristiánov. Při stoupání na Točnou to dokonce vypadalo, že by mohlo být pěkné počasí, na chvíli se ukázala modrá obloha, ale opravdu jen na chvíli. Pak se zatáhlo a s přibývajícím časem bylo čím dál tím horší počasí. Nahoře začalo dost fučet a v podstatě až k chatě to jen sílilo. Od Kristiánova jsem se rozhodl k Šámalově chatě jet opět podél Josefovské přehrady. Tam mě čekal asi jediný nerolbovaný úsek, ale naštěstí běžkaři si tam už udělali sami své dvě stopy v obou směrech. Jen prostřední bruslařský pruh bohužel chyběl.
Přes Olivetskou horu, výrazný vrchol (880 m) severně od přehrady na Černé Nise, vede frekventovaná turistická i lyžařská trasa. Rušno tu ale bylo mnohem dříve, neboť již od 18. století tudy prochází tzv. Nová Poutní cesta do Hejnic. A právě poutníkům vděčí hora za své biblické jméno. Na jednom ze stromů se zřejmě nacházelo vyobrazení biblické Olivetské hory. Své české pojmenování, vzniklé doslovným překladem z německého Ölberg (též Oelberg, Öhlberg), má vrch již od dob první republiky. Jen na okraj připomeňme, že v některých starých průvodcích se můžeme setkat i s podivným překladem „Olejová hora“. Ten vznikl nesprávným pochopením původního německého názvu. Toto jméno naštěstí zcela zapadlo.
lyžařský stadión Bedřichov --> U Buku --> U Nové Louky (2,3km) --> Nová Louka (0,5km) --> Gregorův kříž (0,5km) --> Pod Olivetskou horou (1,1km) --> Bílá Kuchyně (2,6km) --> Hřebínek (1,2km) --> Točná (1km) --> Kristiánov (4,9km) --> Blatný rybník [podél Josefovské přehrady] (5,1km) --> Nová louka [Šámalova chata] (0,8km) --> U Nové Louky (0,5km) --> U Buku --> lyžařský stadión Bedřichov (2,3km) ==> 22,8km.
Když jsem dorazil k chatě, tak Evka s Klárkou dorazily z nákupu. Klárka zase spinkala v kočárku, a tak jsme přes kočárek přehodili pláštěnku, aby byla chráněna proti fujavici, která se spustila a byla v podstatě celé odpoledne. My se s Evkou naobědvali a kolem jedné hodiny vzali Klárku domů. Evka pak odjela na odpolední lyžovačku. Já byl docela rád, že jsem byl celé odpoledne s Klárkou. Vzhledem k počasí jsem byl rád, že jsme zůstali v teplíčku. Klárka sice zlobila s obědem, protože nejdřív nic nechtěla, nakonec jsem do ní dostal aspoň pár lžiček rýže s masem. Pokusil jsem jí pak ještě dát přesnídávku, ta jí docela šmakovala, a tak ji snědla v podstatě celou. Nakonec si sedla na židli, vzala ze stolu pytlík s rohlíkama a všechny je okousala. Pak jsme si spolu hráli, Klárka dost vyváděla, několikrát jsme si spolu "četli", ale vždy po chvilce utekla a lezla střídavě na stůl, který celý prosmejčila, nebo na komodu, kterou také prozkoumávala.
Evka se vrátila po čtvrté docela promrzlá... na sjezdovce prý pěkně fičelo... nám to s Klárkou bylo jasné při kazděm pohledu z okna, kde jsme viděli jak se stromy klátí. Večer pak větrná fujavice přešla ve sněhovou fujavici. Když jsme se teď chystali dát Klárku spát, tak jsme ani nemohli otevřít okna, protože stačilo pootevřít a sníh zapadával do pokoje.
Tak už je v podstatě konec dovolené, zítra nás už čeká jen sbalit věci a vydat se na zpáteční cestu přes celou republiku. Počasí nám, myslíme, dost přálo, sluníčka moc nebylo, ale celkově se to vydařilo. Škoda jen, že si Evka nemohla zaběžkovat, určitě by se jí to líbilo, ale snad to kompenzovalo aspoň to lyžování na sjezdovce. Přes týden nebylo moc lidí, takže to na sjezdovce pěkně odsýpalo. Dneska jsme se znova shodli, že sem příští rok vyrazíme na kolech. Evka dneska říkala, že se těší, až sem vyrazíme na kolech s mimi ve vozíku.
Sobota, 24. ledna
Cesta domů
2007 - 2013 © Emma, Klárka, Eva & Jan Šafaříkovi