KRKONOŠE

Letošní zima neposkytla dostatek sněhu na mnoha místech, a tak jsme byli rádi, že jsme chytli týden, kdy sníh opravdu byl a bylo ho dost. Však jsme si taky na vánoce nadělili nové lyže, tak jsme je chtěli vyzkoušet. To jsem ještě vůbec netušila, že jsem těhotná, a tak jsme běhali na běžkách, jak jsme byli zvyklí a mimi dostávalo hned od začátku pěkný trénink. Naštěstí mu to neublížilo.

Neděle, 28. ledna

Včera jsme jeli vlakem do Hořic, abysme tam přespali a druhý den v 11.50 pokračovali na Horní Mísečky. Večer jsme ale ještě zašli k Jirkovi (bráchovi) a oni řekli, že by taky jeli na lyže, takže by nás vzali autem a ten jeden den lyžovali s náma. No tak jsme ráno vyrazili autem a cestou se ještě stavili u benzinky pro řetězy. Ty jsme nasadili u Vítkovic a hodily se. Po příjezdu na mísečské parkoviště jsem volala správci, jestli si do chalupy můžeme dát aspoň batohy. Řekl, že bohužel ne, tak jsme je nechali v autě a šli lyžovat.

Ve 12 mi volala mamka, že už jsme teta a strejda a pak přišla i SMS od ségry: "Dnes v 10.30 jsme se stali rodiči krásné holčičky. Jmenuje se Beátka a váží 3650 gramů a měří 50 cm, je nádherná. Mirka a Pavel." Tak ji uvidíme až se vrátíme.

chalupa Rolba Lyžovali jsme dál a pak si dali něco menšího k jídlu. Začalo ale dost sněžit a na lanovce nás bodaly jehličky do obličeje, taky dost foukalo. Přejeli jsme z červené na turistickou, ale tam to bylo daleko horší, bičoval tam vítr a nebylo nic vidět, tak jsme zase vyjeli nahoru a jeli po červené. Ale pak už jsme museli končit a jeli jsme k autu. Zavolala jsem správci a ten pro nás dojel skútrem. Rozloučili jsme se s Jirkou a Kačkou a jeli na Rolbu. Jsme tady úplně sami a budeme asi až do čtvrtka. Pokojíček je strašně maličkej kamrlík, ale je tu nová koupelna a je tady teplo.

Pondělí, 29. ledna

Bílá stopa Celou noc lomcovala naší boudičkou vichřice. Šli jsme spát už v osm večer a vzbudili se brzo, ale vstávali jsme až v 8.30. Venku občas prosvitlo sluníčko, ale pořád foukal silný vítr. Dokonce vypadla elektrika a správce nám řekl, že ani vleky nejezdí. Pak to teda sice nahodili, ale lyžovat se v té vichřici podle našeho názoru nedalo. Ale i tak jsme se oblíkli a šli se aspoň projít. Lidi jezdili jen na M vleku, ale jinak nikde nic. Šli jsme se podívat na rozcestí a pak jsme se zase vrátili. Rozhodli jsme se, že půjdeme na běžky, takže jsme se najedli a o půl dvanácté jsme vyrazili. Svítilo sluníčko, takže vleky se nakonec rozjely. Jeli jsme plynovodem na Rovinku, tam jsme se ale nezastavili a pokračovali v cestě na Benecko, kde jsme si něco málo nakoupili a taky jsme napsali a poslali pohledy. Zpátky jsme jeli stejnou cestou na Rovinku a tam jsme si dali pivo. Z Rovinky jsme se vydali kolem Janovy hory (975,5 mnm) a Janovy boudy, tam jsme uhli z červené okružní a přejeli jsme na upravenou závodní modrou. Přejeli jsme přes vrchol a stoupali pořád do kopce, vynořili jsme se u horní stanice Labské sjezdovky. Dostali jsme se nad Harrachovu skálu a sjeli jsme dolů na rozcestí a byli jsme na Rolbě. A to už byla skoro tma.

Úterý, 30. ledna

name Dnes jsme vstávali v 7, abysme mohli jít na dopolední lyžování. Dojeli jsme ale k vleku a zjistili jsme, že jezdí jenom Mka, což jsou ty malé v dolní části sjezdovky. I tak foukal dost silný vítr. Tak dávat 300 Kč za jednoho na celý den (jinak to koupit nešlo) na tak malinkou sjezdovku a ještě v takovém počasí se nám dávat nechtělo. Takže jsme se došourali zpátky do chalupy, převlíkli se do běžeckého a vyrazli dolů do Špindlu. Jeli jsme dolů po modré sjezdovce, pěkně to šupajdilo. Dole jsme potom v obchodě nakoupili a vyšlapali nahoru na červenou turistickou značku a po ní jsme pokračovali pořád vzhůru. Cesta nic moc, pořád buď jen vyrolbovaná silnice nebo korýtko prošlapaný lidma. Taky to dost prokluzovalo, takže jsme museli namazat. Přejeli jsme přes Labskou (Krausovy boudy) a pokračovali dál až na Rovinku. Tam jsme si opět dali pivo a klobásu a pak ještě jedno malé pivko a palačinky s nutelou. Pak Honzu oslovila nějaká paní - byla to sestra Honzova kmotra - Pohořalá. Prý ho poznala podle očí, ne podle frňáku. Tak z toho byl Honza celej paf a hnedka to musel volat rodičům. Pak jsme jeli zpátky plynovodem, ale byl to děs a hrůza. Sníh se lepil na lyže, pravá holeň mě bolela, mám tam nějakou otlačeninu od boty. Bylo to prostě strašný, ve čtyři jsme dojeli do chalupy, úplně hotoví.
Trasa => 19 km

Středa, 31. ledna

červená sjezdovka Dnes jsme se vzbudili taky brzo ráno, abysme mohli na lyže, z okna to vypadalo, že dneska nebude tak foukat a ani sníh nepadal. Přesto jsem si zavolala, jestli vůbec jezdí čtyřsedačka - jezdí, takže jsme vyrazili a koupili si celodenní. Tak jsme jezdili celý den, nesněžilo, jen pořád čím dál víc klesala mlha. Viděli jsme úraz a zásah na svahu - zlomená noha. Za ten den ježdění nás docela bolely nohy, docela dost. Jezdili jsme vlastně celý den po červené - 2300 m, už tam bylo víc sněhu, takže ty kameny byly zakryté.

Čtvrtek, 1. února

Vrbatova bouda Ráno jsme se dlouho váleli v posteli a dopoledne jsme proseděli u televize. Pak jsme si dali oběd a vyrazili na běžky. Chvilkami prosvítalo sluníčko. Jeli jsme nahoru po červené na Vrbatovu boudu. První část cesty byla v pohodě, vyrolbovaná cesta, navíc uježděná lyžaři. Ale ta druhá už byla zledovatělá a začínalo taky dost foukat, bodalo to do obličeje a dost to bolelo. Nějak jsme se doplazili do boudy a tam jsme si dali pivo a zelňačku. Dál už nemělo smysl jezdit, tak jsme to otočili a jeli dolů. V Mísečkách jsme potom jeli po nějakém závodním okruhu.
Trasa => 12 km

Večer přijeli další spolunocležníci, takže je teď plná chalupa.

Pátek, 2. února

čtyřsedačka na Medvědín Ráno, když jsme se vzbudili, tak to vypadalo krásně, dokonce na obloze byly červánky. Takže jsme v 8.30 stáli dole u vleku a kupovali dopolední jízdenku. Lyžovali jsme na Medvědíně, ale dole se začínala dělat dost fronta. Před jedenáctou jsme se najedli U Zubra a pak jsme to jen dojezdili do 12. Pak jsme sjeli na Rolbu, převlíkli se do běžeckého a vyrazili na Benecko. Bohužel sníh byl takový, že se na něm nedalo dělat nic než bruslit, takže jsme to celé odbruslili. Na Rovince jsem už nemohla, a tak Honza pokračoval na Benecko sám. Hodinu jsem na něho čekala v hospodě. Pak jsme si spolu dali něco na zub a vydali se zpátky, yase jsme celou cestu bruslili, protože lyže se prostě nedaly ničím namazat. Pak na konci cesty už to byl dost hnus, nohy bolely, zastavovali jsme celkem často a za odměnu jsme si pak na rozcestí dali pivo.
Trasa => 15.5 km (já), 22.5 km (Honza)

Sobota, 3. února

Dneska ráno jsme si trošku pospali, pokud to vůbec v tom křiku šlo, tady jde všechno slyšet. Honza předvádí bruslení Nemohli jsme se dohodnout, jestli půjdeme lyžovat nebo na běžky, nakonec vyhrály běžky. Jak jsme zjistili posléze, bylo to i dobře, protože čtyřsedačka nejezdila, jezdily jen Mka. Jeli jsme z rozcestí po červené cykloturistické nahoru přes obě sjezdovky, za nimi se to potom zlomilo dolů a pěkně jsme si to šupajdili do Špindlu. Za občerstvením U Zubra jsme pak uhli na modrou sjezdovku a dojeli ke spodní stanici lanovky. Odtud jsme potom pokračovali po modré ke srubu KRNAPu Pod Dívčí strání a odtud Harrachovou cestou Buď fit k Pudlavskému vodopádu. Pak jsme jeli stejnou cestou zpátky. Dole ve Špindlu jsme vybrali nějaké peníze a šli na oběd do Lomnice. Tam si Honza dal kachnu se zelím a bramborovým knedlíkem a já pstruha s bramborama. Pak jsme šli/jeli k dolní stanici lanovky a stejnou cestou (po červené) jsme dojeli na chatu. Vyrazili jsme v 11 a dojeli v půl páté.
Trasa => 26 km

Neděle, 4. února

s plnou polní domů Ráno jsme vstávali v 6, nasnídali se, předali klíče, dobalili, vzali lyže a vyrazili dolů do Špindlu. Člověk by neřekl, jak se zpotí při sjezdu z kopce. Na zádech batoh, v jedné ruce hůlky na sjezd, v druhé běžky. Sjezdovka byla zmrzlá, nohy bolely, hrůza. Dole jsme se převlíkli a šli na autobus. Tím jsme dojeli do Hradce a z Hradce jsme pak jeli vlakem.

Fotogalerie | Artefakty | Mapy |