Gradac patří k oblíbeným letoviskům v jižní části Makarské riviéry, je to současně její nejjižnější místo. Gradac leží malebně rozložen na úpatí horského pásma Rilić, 40 km jihovýchodně od Makarské a 13 km severozápadně od přístavu Ploče, při magistrále.
Pátek, 25. srpna
Odjíždíme ve 14.45 z Tišnova busem do Brna. Máme zpoždění. Průjezd Brnem nebyl žádný med, samá kolona, pátek odpoledne. Na nádraží u Grandu nás vyklopili a hledejte si autobus, marně jsme se snažili najít linku č. 6, jak jsme to měli napsané v tom papíru od CK. Nakonec jsme se našli na seznamu busu č. 4. Usadili jsme se (na zadní sedadlo před schůdkama) a vyrazili jsme přes Mikulov k hranicím. Cesta ubíhala dobře a za chvilku byla noc. Pustili nám na dobrou noc Hitche. Snažili jsme se nějak uvelebit, ale moc to nešlo.
Sobota, 26. srpna
Vyspali jsme se jen trochu, ale aspoň, že už před půl sedmou jsme byli na pobřeží. Začali jsme vysazovat lidi, co jeli to Brely, Tučepů, Podgory a Igrane. Poslední zastávka byl náš Gradac. Vystoupili jsme do pěkného teplíčka a ujal se nás náš delegát Teo Bartulovic. Zavedl nejdřív lidi do apartmánu, pak do hotelu Laguna a nakonec nás do penzionu Vice. Z našeho zájezdu jsme tu ubytovaní sami.
Museli jsme asi 2 hodiny počkat než nám připraví pokoj, a tak jsme se šli projít
po městečku a obhlídnout moře. Pak jsme se vrátili a začalo se trochu zatahovat od
jihu. Paní Vesna nás ubytovala ve čtyřlůžkovém pokoji s WC a sprchou a balkonem
s výhledem na moře. Není to pokoj nic moc, starý nábytek a na záchodě smrdí kanál.
Začalo krutě pršet, tak jsme zalezli do postele, stejně se nám chtělo spát a bolela
nás oba hlava. Asi tak ve 2 jsme se probudili a to už bylo hezky, a tak jsme se
sbalili a vyrazili na pláž. Sluníčko zalezlo, ale bylo teplo. Nahrnuli jsme se s
kruhem do vody, ale dlouho jsme tam nepobyli a zase jsme vylezli se sušit. Pak
jsme vzali peněženku a šli se projít. Sedli jsme si na jedno Karlovačko v restauraci
Marinero. Zase jsme se vrátili a slunili se na pláži.
Asi něco po páté jsme se sbalili, zašli se domů osprchovat a šli jsme do Laguny na informační schůzku s Teem. No a v 19h byla večeře. Čekali jsme něco hrozného, ale přinesli plný talíř polívky, pak zeleninový talíř a kuře s bramborovou kaší. K tomu jsme si mohli dát pití, jaké jsme chtěli (to už se ale platilo). Jako dezert byl trs hroznů. Ale to už jsme fakt nemohli, od stolu jsme se odvalili jako kuličky. Asi tady pěkně ztloustneme. Kromě nás jsou v penzionu samí Rakušáci anebo Slovinci a Chorvati. Před spaním jsme se ještě šli projít směr Brist, bylo teploučko a příjemně.
Neděle, 27. srpna
Vstali jsme a něco po půl osmé jsme šli na snídani kontinentálního typu, tzn. nakrájený chleba, k tomu máslo, marmeláda, med, salám, sýr anebo paštika. A buď kafe nebo čaj.
Na pláž jsme šli hned potom, počasí vypadalo hezky, i když hlásili déšť. Na pláži
jsme si zabrali hezká místečka, ale ještě ve stínu a museli jsme dlouho čekat,
než se tam objeví sluníčko. Potom se to postupně začalo prohřívat a my jsme se šli
koupat.
Asi tak něco kolem jedné jsme šli na oběd do Marinera. Vybrali jsme si makrelu na grilu, ale chtěli jsme jen jednu dohromady, chlap řekl, že nám přinese jednu větší, ale asi ji nakonec neměl a udělal nám každému. Zase jsme si k tomu dali pivko, takže nás to přišlo na 80 Kn.
Pak jsme zase šli na pláž a cachtali se, Honzovi se to nějak zalíbilo a potápěl se hlava nehlava. Okolo čtvrté začalo drobně pršet, tak jsme to zabalili a šli domů. Mezitím se strhl déšť.
Když přestalo, šli jsme se projít směr kostel a dál, k toboganu, to už se zase stahovaly mraky a dost se ochladilo. Pospíchali jsme radši zpět a na večeři. K ní byl řízek s rýží a hráškem. Otřesná kombinace, skoro každý to nechal na talíři. Z večeře jsme utekli za Teem do Laguny, abysme si objednali výlet a pak jsme honem letěli na západ slunce, bylo krásně, velké vlny, a tak jsme chvíli zůstali na pláži a kochali se. Na jihu se blýskalo, ale k nám to už nedošlo, až v noci.
Pondělí, 28. srpna
Probudili jsme se do krásného rána a po snídani jsme šli na pláž. Lehli jsme si
trošku blíž k vodě, aby u nás sluníčko bylo dřív. Byly zase krásný vlnky. Koupali
jsme se a slunili zase až někdy do jedné hodiny, kdy jsme se rozhodli, že vyzkoušíme
slávky. Zašli jsme na ně do Marinera a objednali si k nim sklinku červeného a
sklinku bílého vína. Slávky nám přinesli ve velké misce a byly zalité omáčkou.
Otevírali jsme jednu po druhé a srkali jejich obsah, bylo to moc dobrý.
Vrátili jsme se na pláž a slunili se až do večera. I když potom už moc nesvítilo sluníčko, rozhodli jsme se, že ještě zůstaneme a nepůjdeme na procházku, protože se dělaly velký vlny a my, jako spousta jiných lidí, jsme naskákali do moře s lehátkem a kruhem a užívali si to houpání. Voda byla teploučká.
Pak jsme se šli domů osprchovat a ještě na chviličku se projít a pak zase na večeři.
Úterý, 29. srpna
Dneska teda počasí nic moc, obloha pod mrakem, nebo spíš v oparu, sluníčko v
nedohlednu. Po snídani jsme se sbalili jako k vodě, ale nevzali jsme si ani karimatky
ani lehátko a kruh a šli jsme dozadu kolem moře do Bristu. šli jsme kolem nuda pláže
a pak dlouho Bristem až jsme zjistili, že v Gradci je to stejně hezčí, přinejmenším
tady jsou obchůdky, restaurace a oblázková pláž a tam je pláž kamenitá nebo strašně
úzká a to se Honzovi nelíbilo. Došli jsme na cíp Bristu, otočili to a šli zpátky,
začalo pak drobně pršet, a tak jsme přidali do kroku.
Na chvilku jsme pak zůstali u nás v penzionu a když se udělalo trochu líp, šli jsme zase na druhou stranu, podívat se, co mají v supermarketu a na zmrzlinu, ta je u přístavu nejlepší. Pak jsme u nás chvilku seděli na pláži a sbírali kamínky, ale do vody jsme se neodvážili. Na penzionu jsme si převlíkli plavky a šli do Marinera na vínečko.
Nejenže nezůstalo u jednoho půllitru vínu, ale objednali jsme i druhý a pak nás překecali na jakýsi malý rybičky nakládaný v oleji, za 20 Kn. Bohužel to, co nám přinesli, by možná nestálo ani za 5 Kn. Bylo to 7 kousků (půlek) malých rybek, asi jako sardinky z konzervy, a vedle toho 4 olivy. Ale co už se dalo dělat. Vyšlo nám to tak do večeře. K té byla ryba s bramborem a rýží.
Po večeři jsme zůstali chvilku sedět a navázali kontakt s Rakušákama a Němcama a s nima jsme potom hráli karty, Phase 10. Docela dobrý, nalili nám víno, šampus, a tak jsme se tak družili. Asi tak v jedenáct jsme šli spát, druhý den nás čekal výlet.
Středa, 30. srpna
Ráno jsme vstávali v 6 hodin a mně nebylo zrovna dvakrát dobře po tom předešlém
večeru. Žaludek na vodě a oba nás trochu bolela hlava. Snídala jsem jen dva kousky
chlebíčku a pospíchali jsme na bus, který nás měl vézt na výlet do Mostaru,
Medugorje a na vodopády Kravica. Honzu v autobuse pro změnu chytlo bolení bříška,
a tak hned na bosenské hranici utíkal na záchod.
Měli jsme dobrého řidiče, celou cestu nám vykládal o pěstování vinné révy, sušení
fíků, srbské politice, lodích, zjevení atd. atd. Přestože mluvil chorvatsky, všichni
jsme mu rozuměli, až teda na jednu bábu (jak se později ukázalo u vodopádů). Jelo nás
tam 16 Čechů a Slováků namíchaných z různých cestovek.
Počasí nebylo nic moc a bohužel začalo pršet. Vystoupili jsme v Mostaru, prvním
zastavení na naší cestě, a šli jsme do centra. Je tam malé historické centrum a
všude okolo jsou ještě pozůstatky války, rozbombardované a rozstřílené baráky.
Největší dominantou je most a pak je tam také spousta mešit. V jedné z nich jsme
byli a vylezli jsme i do minaretu. Bohužel začalo drobně pršet a zesilovalo to a
když jsme se vraceli už lilo jako z konve. Na prohlídku Mostaru jsme měli 1,5
hodiny a viděli jsme krámy s obrázky, bačkorami, ryteckými věcmi, propiskami z
patron atd.
Další zastávkou bylo Medugorje, poutní místo. Od Mostaru je vzdálené cca 30 km. Začalo se trochu vyjasňovat, ale stejně nás to tam chytlo. Městečko samo o sobě nic moc, jen všude samý obchod s cetkama, jako jsou různé varianty růženců, svatých obrázků, kýčovitých soch a sošek Panny Marie, lahviček na svěcenou vodu apod. Na kopec jsme šli po blátivo-kamenité cestě. Někteří poutníci šli bosí. Nahoře stojí socha Panny Marie a dva kříže a spousta pomníčků. Naštěstí pak přestalo pršet a my jsme sešli dolů a na bus, který nás dovezl do centra, kde je kostel.
Zanedlouho nás řidič vyzvedl a jeli jsme na vodopády Kravica, cca 15 minut od
Medugorje. Už bylo hezky, sluníčko pálilo a když jsme dojeli k vodopádům, byla to
prostě nádhera. Ponorná řeka Trebirat tam padá ne moc hluboko, ale zato vodopád
je široký a dole je jezírko a několik hospůdek. Dá se tam i koupat, někdo to
vyzkoušel, ale my jsme neměli plavky, ale možná ani tak bysme tam nevlezli, tak
byla voda studená.
Byli jsme tam asi 1,5 hodiny a pak byl odjezd. Na něj nedorazila
jedna baba, která všem připadala praštěná. Čekali jsme na ni, Honza se pak nabídl,
že seběhne dolů a podívá se po ní, ale nebyla tam. Nakonec jsme teda jeli nahoru
a baba tam stála na silnici a čekala. V jiném busu totiž měla kámošky a ty jí řekly,
že odjíždí odtamtud.
Projížděli jsme nádherným krajem plným kopečků a kamení a ani chvilku jsme se nenudili, byl by hřích i spát jaká to byla krása. Cestou do Gradce jsme ještě zastavili nad Bačinskými jezery a chvilku se kochali. Je jich tam dole asi 7 a mezi těmi horami je to perla.
Vrátili jsme se něco před šestou, osprchovali jsme se a šli na večeři, po ní jsme ještě byli chvilku u moře a pak jsme šli spát.
Čtvrtek, 31. srpna
Dnes ráno byla obloha bez mráčků. První věc, kterou jsme ráno udělali, bylo, že
jsme si šli do banky vyměnit peníze, abysme měli na naše radovánky. Pak jsme se
vyvalili na pláž a slunili se. Okolo jedné jsme šli do pizzerie Stella a
každý jsme si dali jednu pizzu, já "Pršut" s dalmátskou uzenou šunkou a Honza
"Stellu" s párečkama, vajíčkem atd. Pak jsme se zase chvilku slunili, ale to už
od hor přicházely mraky a sluníčka ubývalo, zato se dělaly vlny. Šli jsme si půjčit
šlapadlo a hodinu jsme brázdili moře, vlny nás houpaly a když jsme přirazili ke
břehu, tak nám jedna spláchla věci tak, že to bylo úplně mokrý.
K večeři bylo jakési kuřecí se sýrem a brambory.
Pátek, 1. září
Zase obloha bez mráčků, ale dnes to vydrželo celý den, první naprosto krásný den.
Ráno odjela Manuela s Peterem, včera Brigitte s Tomem a rodinou. Trošku se to tady
rozpadá, ale s víkendem určitě přijedou noví. Šli jsme hned na pláž a tam si rovnou
lehli na sluníčko a pekli se až do večera. Ve dvě jsme šli do restaurace Val (hned
pod penzionem) a dali jsme si zubatce, bylo to moc dobrý. Na pláži jsme pak leželi
až do 17.30. K večeři byl překvapivě zubatec. Tolik ryb, jako tady za ten týden,
jsme snad v životě neměli. Šli jsme se dnes naposledy za západu sluníčka projít,
zítra odjíždíme domů, byla to nádherná dovolená.
Sobota, 2. září
Den odjezdu, šli jsme na poslední snídani a pak se balili, rozhodli jsme se, že vyrazíme do kopců a zbytek dne potom proležíme u moře.
Sbalili jsme si věci, batohy nechali v penzionu a vyrazili jsme nejdřív do Laguny, odjezd byl plánovaný v 18.00 - 18.15, a potom do banky vyměnit ještě nějaké peníze. Daleko jsme nedošli, bylo takové vedro, že jsme došli jen na úpatí kopce a otočili jsme to a raději jsme se pak zbytek dne váleli u moře.
Zašli jsme si do Stelly na pizzu, dali jsme si jednu velkou dohromady. Pak jsme se ještě chvíli slunili, vykoupali se, osprchovali sladkou vodou a šli se převlíct a na bus. Přijel bus od Galatea a pár lidí remcalo. Vyzvedli jsme další v Podgoře, Igrane a Živogošče a jelo se. Pak nám průvodce oznámil, že pojedem po staré cestě přes Zagreb, Maribor, Graz, Vídeň atd. Zvedla se vlna nelibosti a taky jedné holce začalo být špatně, protože ta cesta byla samá zatáčka. Nakonec to dopadlo tak, že se šla vyblít na záchod v buse. No vážně, samá zatáčka, brzda, plyn, ale nakonec jsme zjistili, že jsme dojeli stejně jako ti, co jeli přes Split a po dálnici. Ti se tam zdrželi kdesi u tunelu. Do Brna jsme dojeli v 10 a doma jsme byli v 11. Časově dobré, i když na hodiny je to 17 hodin.
2007 - 2013 © Emma, Klárka, Eva & Jan Šafaříkovi