Za Vyšším Brodem protéká Vltava otevřenější krajinou a stáčí svůj tok k severu. Četnými zákruty protéká turisticky atraktivní oblastí s řadou kulturně historických památek situovaných obvykle v těsné blízkosti řeky. Její tok směřuje k hradu Rožmberk, protéká městečkem Větřní a skalnatým údolím vstupuje do Českého Krumlova. Odtud tok Vltavy směřuje dále na sever, protéká kolem kláštera Zlatá Koruna, míjí bývalé keltské opidum Třísov a obtéká skalnatý ostroh se zříceninou hradu Dívčí kámen.
Sobota, 19. srpna
Vyrazili jsme s Janou z Tišnova něco po půl sedmé, protože k nám nemohla najít cestu. Jeli jsme přes Velkou Bíteš, Humpolec a Jindřichův Hradec do Českých Budějovic, kde jsme měli vyzvednout Radka, který byl na spářce na Orlíku. Museli jsme na něho čekat, měl zpoždění, na nás už ve Vyšším Brodě čekal Martin s Martinou (Janina kolegyně z práce a její přítel), kteří tam byli asi o dvě hodiny dřív než my.
Když jsme tam dojeli, vybrakovali jsme batohy a snažili se to narvat do sudů. Jana
musela slevit ze svých nároků a asi polovinu teplýho oblečení nechat v autě. I tak
měli tři bečky, my ostatní jen dvě. Půjčili jsme lodě, M+M vybrali užší, pádla a
vesty a vyrazili jsme.
První jez ve Vyšším Brodě jsme sjeli všichni. Honzovi jsem dost nadávala, jel
jako háček a nedokázal pochopit, jak má pádlovat, abysme jeli doprava nebo doleva.
Tímto se mu na tomto místě omlouvám. Dlouho jsme pak koukali na druhý jez v
Herbertově, dřevěná skluzavka a dole výřivka. Přemlouvala jsem Honzu, chtěla jsem
to sjet, přece nejsme žádný máčky. M+M se to rozhodli taky sjet, jen Jana nechtěla,
a tak musel Radek utřít nos, kanoi přenesli. M+M se vyklopili dole na šutrech,
potopili se a přišli o jedno pádlo. Jen my jsme to sjeli bez úhony a na konci
ostrůvku jsme čekali na ostatní, mezitím jsme vylili vodu z lodi, protože jsme
dost nabrali. Bez pádla se moc jet nedalo, a tak Martin jedno ukradl v tábořišti
U Tří Veverek, kde jsme zakotvili na pivo. V raftu jich měli 5, jedno by jim nemuselo
vadit :-)
Po pár zátočinách jsme přirazili ke břehu u jedné hospůdky v Rožmberku. Dali jsme si tam něco k jídlu a pak jsme vyrazili dál a jeli jsme až do tábořiště Pod Čeřínem u Branné. Tam jsme postavili stany a v bufáči si dali večeři. Spát jsme šli poměrně brzo.
V noci nám nedala spát bouřka, příšerně lilo a asi tak v půl druhé jsme zaslechli hlasy. To byla Jana s Radkem, kteří stěhovali stan, voda je totiž vyplavila, postavili si ho v ďolíku.
Neděle, 20. srpna
Ráno počasí za moc nestálo, sluníčko nesvítilo, ale zima taky nebyla. Fialci vybírali vodu ze stanu a sušili co se dalo, nicméně vyrazili jsme.
Honza už jel jako zadák, ale na jezech jsem brala kormidlování do rukou já. Přejeli
jsme olej u papírny Větřní a čekala nás pěkná retardéra, prakticky nemožno se
cvaknout. Přesto se našla jakási skupina, která lodě přenesla a pak jsme je viděli
znovu, jak je přenášejí u Papouščí skály. Oba dva jezy jsme sjeli a zakotvili jsme
v Novém Spolí, kde jsme nechali lodě, převlíkli se a vyrazili na prohlídku Krumlova.
Prošli jsme město a koukli na splavy, které nás čekají. Jana měla od rána špatnou
náladu, slibovala, že druhej den ráno pojedou domů. Obědvali jsme v jedné restauraci
v centru a pak jsme se podívali z mostu na nejobávanější jez a už jsme se zase
těšili do lodě.
Přišli jsme do kempu, převlíkli se a hned nás čekal jez pod mostem. My jsme ho
přejeli, ale hodně jsme nabrali a museli jsme vylívat. M+M sjeli v pohodě, ale Jana
s Radkem se vyklopili tak, že Jana uplavala a táhl ji proud a Honza hrdinsky zasáhl
a plaval pro ni. Měla smrt a slzy v očích a já jsem si říkala, že ta už za žádnou
cenu nebude chtít jet dál. Naštěstí ale Honza vše obrátil v žert a Jana pak prostě
nalezla do kanoe a plavili jsme se dál. Čekala nás retardéra v Krumlově, bez problému,
a pak jez v Krumlově, kde jsme se udělali všichni, ale voda byla teplá. A vlastně
jsme se neudělali, kvůli těžkému předku jsme nabrali hodně vody a šli jsme ke dnu
jako ponorka ;-) Tady mě unášel proud, ale doplavala jsem zpět k našim, kteří
vylívali vodu. Pak nás čekal nejobávanější krumlovský jez, pod zámkem. Na ten si
Jana netroufla a já jsem musela Honzu dlouho přemlouvat. Bylo mi jasný, že se
uděláme, ale bylo mi to jedno, vždyť voda byla teplá a vzduch taky. Vyprázdnili
jsme lodě, přenesli bečky a první jel Martin s Martinou, potopili se, pak my, taky
jsme se potopili a nakonec jel ještě Radek s Martinem a taky klesli ke dnu. Jana
nechtěla.
Pak jsme pokračovali dál. Za Krumlovem nás čekalo docela pěkné překvapení. Hned
první most za Krumlovem nesl nápis "Neudělali jste se na krumlovských lezech?" Nějak
jsme nechápali, co to znamená, od transparentu visela lana z mostu dolů. Pochopili
jsme to až když Marťa's family dorazili k lanům a do jednoho drbli... z druhé strany
mostu se na nás spustila sprcha. Bylo to tak překvapivé a i zábavné, že člověk ani
nenadával :-) Z druhé strany byla nějaká reklama na sprchy a sprchové kouty... fakt
dobrá reklama.
Zastavili jsme v Haciendě, to už byla dost zima, a tak si většina dala grog nebo něco teplýho. Pak už to byl jen kousek do kempu Zlatá Koruna. Jez před ním jsme sjeli, ale nabrali jsme dost vody a museli jsme dávat pozor, abysme se tou tíhou nepřeklopili. Postavili jsme stany, šli se osprchovat, dali si večeři a pak už jen do půlnoci poslouchali Radkovo genetické vyprávění o chromozomech, alelách, Mendelovi, výběžcích a rozdílech mezi chlapama a ženskýma ;-) Jana měla pořád v plánu se druhej den sbalit a vyrazit domů, což bylo všem ostatním očividně dost proti srsti.
Pondělí, 21. srpna
Den se vyloupl do krásného rána, sluníčko svítilo, ale Jana pořád trvala na tom, že pojedou domů. Upřímně řečeno, byla jsem nasraná. Pak jako zázrakem se to po snídani obrátilo, nevím, kdo ji přemluvil, nebo co se stalo, ale všech šest nás pokračovalo dál.
První zastávka nás čekala U Maringotky. To je taková maringotka, pár stolů a pár
bláznů, kteří se rozhodli žít jako cikáni. Měli tam venku klavír, gril, pekli placky
(sladké, slané) atd. Dali jsme si pivo a tu placku, byla moc dobrá.
Pokračovali jsme dál, minuli zříceninu Dívčí kámen. Následoval jen mini spláveček u Zátkova mlýna a pak olej před elektrárnou a dál už jen konec cesty v Boršově. Tam jsme odevzdali lodě a šli zatím do hospody na oběd. Na 16.30 jsme měli rezervovaná místa v buse zpět do Vyššího Brodu. V Boršově jsme nasedali sami, ale pak přistupovalo čím dál víc lidí a už se snad ani neměli kam vlézt... Holanďani,... no hrůza, ale dojeli jsme. Ve Vyšším Brodě jsme přeházeli věci z beček do batohů a jelo se domů.
2007 - 2013 © Emma, Klárka, Eva & Jan Šafaříkovi