VYSOKÉ TATRY

Pohoří Vysoké Tatry se nachází v severní části Slovenska, na hranici s Polskem. V roce 1949 byly vyhlášené jako první národní park na Slovensku (TANAP) a roku 1993 byly spolu s polskou částí Tater vyhlášené organizací UNESCO za "Biosférickou rezervaci Tatry". Vysoké Tatry vznikly v třetihorách zdvihem žulového masivu nad úroveň terénu a současnou podobu nabyly činností ledovců v čtvrtohorách. Touto horotvornou činností vznikly charakteristické skalnaté vrcholy (Gerlachovský štít, Kriváň, Rysy, Lomnický štít), hluboké ledovcové doliny (Mengusovská dolina, Veľká a Malá Studená dolina), morény a plesa (Štrbské pleso, Skalnaté pleso).

Sobota, 1. července

Tak jsme po útrapné cestě dorazili na místo činu. Útrapná cesta proto, že kultura cestování byla veškerá žádná. V pátek po práci jsme vyrazili domů (tentokrát už konečně do našeho nového bytečku v Tišnově), abychom se tam převlíkli, osprchovali, navečeřeli, sbalili poslední zbytky a hurá na vlak.

V Brně jsme měli 40 minut čas, tak jsme ještě koupili nějaké časopisy a šli na nástupiště. Bylo plný cikánů, tak jsme šli kus dál. Když vlak přijel, byl už narvaný, ale většina lidí vystoupila a my jsme chytli dvě místa. Pak ale přistoupil jeden smradlavej Ukrajinec a bylo po idylce. Jel až do Přerova s náma. Tam jsme museli vystoupit, protože naše vagony by pokračovaly do Bohumína, pouze ty dva poslední plný cikánů, jely do Košic a měly být připojeny k vlaku z Prahy. No, nevešli bysme se tam, tak jsme dvě hodiny čekali na ten vlak. Aspoň, že jsme mohli jít na pivo do takové velmi pěkné herny.

Vlak přijel a byl úplně narvanej, lidi stáli v uličce. Dvě místa jsme našli a nakonec jsme do kupé narvali i batohy, ale noc byla strašná. Oba dva jsme seděli vedle tlusťochů, takže místa moc nebylo, navíc Honza měl batoh mezi nohama, který mu dřevěněly. Moc jsme toho nenaspali.

V 5.38 už jsme byli v Popradu a v 6.31 jela šalina na Nový Smokovec. Bohužel chlapík nás neubytoval ve vile Paula, jak bylo dohodnuto, ale za stejnou cenu jsme pro sebe měli pokoj s kuchyňkou a koupelnou, což v Paule nebylo. Okamžitě jsme lehli do postele a usnuli. Venku bylo hnusně, zataženo a pršelo, ale prý by se to mělo zlepšit. Po obědě ještě pořád pršelo, takže jsme zalezli znovu do postele a spali až do tří. Pak jsme se oblíkli a i když nebylo nejlepší počasí, vyrazili jsme ven. Drobně pršelo.

Šli jsme nejdřív na zastávku vláčku ve Starém Smokovci a tam jsme si opsali, jak jezdí vláčky do Štrby a Tatranské Lomnice. Pak jsme se po zelené vydali na Hrebienok. Cesta vedla podél pozemní lanovky a zase drobně krápalo. Od Hrebienku jsme se vydali k Bilíkově chatě a pak k Velkému a Malému skrytému vodopádu. A pak jsme šli zpátky, ale to už jsme si museli oblíct pláštěnky, šli jsme dolů raději po silnici. Na zastávce vláčku jsme si dali pivko a šli jsme domů.

Trasa: Pekná vyhliadka (kde bydlíme) -> Starý Smokovec (15 min) -> Hrebienok (45 min) -> Malý a Velký skrytý vodopád (15 min) -> a zpátky (75 min) => 2 h 30 min

Neděle, 2. července

Vstávali jsme v 5.45, abysme v 7.02 mohli jet vláčkem na Štrbské pleso. Tam jsme po žluté značce vyrazili na vodopád Skok. Cesta vedla ze začátku lesem, potom mezi klečemi a pak už byl slyšet hukot vodopádu. Bylo tam krásně, voda průzračná, výhled na kamenité štíty hor. Byl vidět vrchol Patria a za ním Malá a Predná Bašta. Nalevo zase koukala Soliska. Nad vodopádem Skok je pleso, tam jsme si dali věnečky a pokračovali jsme dál. Cesta už začala stoupat prudčeji, šli jsme po kamenových polích a šlo se pomalu. Pak jsme přišli k Capiemu plesu a tam byl i sníh. No a pak už jsme jen stoupali po kamenech a sem tam i suti do sedla. Na jednom místě jsme nevěděli, jak dál. Počkali jsme na další lidi a se dvěma chlapama jsme pak pokračovali v cestě. Ze sedla Bystrá lávka jsme ještě vystoupili na Furkotský štít, odkud byl nádherný rozhled na Rysy a na polskou stranu a taky na druhé straně na Roháče, ty se halily do mraků a ty se hnaly nahoru.

Sestoupili jsme zase do sedla a sestupovali jsme pak po žluté k Vyšnému a Nižnému Wahlenbergovu plesu. Cesta byla dost z kopce a místy po suti. Začaly nás bolet nohy. S těma dvěma chlapíkama jsme se rozloučili ve Furkotské dolině, oni pokračovali po žluté a my jsme odbočili na modrou k chatě pod Soliskom. Původně jsme tam chtěli taky vylézt, ale už po cestě dolů dolinou bylo vidět, že se halí do mraků. Ale než jsme došli k chatě, tak se to vybralo, jenomže při představě, co máme jít dolů a teď kdybysme si to prodloužili ještě o tohle...

Tak jsme si na chatě dali zelňačku (nic moc) a rádoby Plzeň a pak jsme pokračovali v cestě po modré dolů po sjezdovce ke Štrbskému plesu. Nohy trpěly, ale nedalo se nic dělat. U plesa jsme zabočili doprava a obešli ho a šli k zastávce vláčku. Ten nás dovezl do Starého Smokovce, kde jsme nakoupili a šli na pokoj. Musíme namazat nohy, aby šlapaly i zítra.

Trasa: zastávka vláčku -> liečebný dom Helios, rozc. s červenou (15 min) -> po žluté k vodopádu Skok (1 h 15 min) -> sedlo Bystrá lávka (2 h) -> na Furkotský štít a zpět (20 min) -> na rozc. s modrou (2 h) -> chata pod Soliskom (15 min) -> liečebný dom Hviezdoslav (1 h 20 min) -> vláček (10 min) => 7 h 35 min

Pondělí, 3. července

Sice jsme měli budík nastavený na 5.45, ale nakonec jsme ho posunuli na 6.45. Dnes jsme plánovali vyjít ze Starého Smokovce na Téryho chatu a přes Priečne sedlo na Zbojnickou chatu.

Vyšli jsme ze Smokovce na Hrebienok a odtud po zelené na Malý skrytý vodopád. Pak jsme pokračovali po modré k Starolesnianské poľaně a kolem Obrovského vodopádu jsme se dostali k Zamkovského chatě. Odtud už cesta stoupala víc až jsme se dostali k vodopádu pod Téryho chatou. Tam už byla cesta ostře do kopce a šlo to pomalu. Všude štíty hor, kamenitá cesta, voda zurčela, sluníčko peklo. Na Téryho chatu (2015 mnm) jsme se dostali před dvanáctou. Sedli jsme si tam na kámen a obědvali jsme. Trošku se do nás dostala zima, protože vrcholky halily mraky a padalo to i dolů.

Po obědě jsme vyrazili nahoru do Priečneho sedla, vrcholky byly zakryté mraky. Od rozcestí na sedlo Sedielko jsme museli sněhem nahoru a cesta nebyla vidět. Lezli jsme po sutisku a sněhem až jsme se dostali k řetězům. Lezlo za námi hodně lidí, a tak jsme lezli a lezli. Potkali jsme tam jiné Čechy a ti nás pustili před sebe, takže jsme byli z té naší skupinky v Priečnom sedle první. Trvalo nám to jen hodinu, místo 1 h 30 min. Nahoře to nebylo nic moc, místo na dlouhé vyčkávání tam nebylo, a tak jsme museli dolů.

Cesta byla horší než ta po řetězech nahoru. Bláto, hlína, suť a sníh. Dolní část byl většinou sníh a nedalo se tam pořádně jít, občas to bylo po prdeli :-) Nakonec jsme nějak doklouzali dolů a pokračovali v cestě na Zbojnickou chatu. Bylo to zdlouhavé, hrozně moc, občas jsme sešli z cesty. Honza tam pak zapadl do sněhu a o šutr, co byl vedle, si sedřel holeň. Velkou oklikou přes Zbojnický spád jsme došli až na Zbojnickou chatu a tam jsme si sedli a dali si česnekovou polívku a džus a po nějaké chvíli se vydali dolů na Hrebienok.

Nasadili jsme vysoké tempo a to, co mělo trvat 2 h 15 min, jsme sešli za 1 h 30 min. Šli jsme fakt rychle, ale to jen proto, že cesta byla celkem dobrá. Měli jsme v plánu z Hrebienku jít pěšky, ale měli tam koloběžky, neodolali jsme a zaplatili si jízdu dolů. Stálo to 80 Skk za jednoho, ale nelitovali jsme. Po asfaltce se jelo nádherně. Málem jsem ale dole sejmula jednu babku, nezvonila jsem a Honza jo a ona uhnula na úplně jinou stranu, než by se dalo čekat. Ve Smokovci jsme nakoupili, hodili pohledy na poště a zašli na Bavorské pivo.

Trasa: Pekná vyhliadka -> Starý Smokovec (1010 mnm, 15 min) -> Hrebienok (1285 mnm, 45 min) -> Rainerova chata (20 min) -> Zamkovského chata (30 min) -> Téryho chata (2015 mnm, 2 h) -> Priečne sedlo (2352,3 mnm, 1 h 30 min) -> Zbojnická chata (1960 mnm, 1 h 30 min) -> Starolesnianská poľana (1 h 55 min) -> Hrebienok (20 min) -> Starý Smokovec na koloběžce (30 min, ale my za 5 minut) => 9 h 10 min

Úterý, 4. července

Zase jsme vstávali v 5.45, abychom stihli vlak v 7.02 na Štrbské pleso. Tam jsme vystoupili a vydali se po červené po Tatranské magistrále k Jamskému plesu. Trvalo to hodinu a zdálo se to dlouho. Jenže to nejhorší nás teprve čekalo. Zdálo se, že jsme sami, nikoho jsme nepotkali.

Stoupali jsme po modré směr Kriváň. Nejdřív cesta vedla lesem přes kameny a kořeny stromů a potom mezi klečemi po kamenech. A tam jsme uviděli, co nás čeká, Kriváň se před námi majestátně tyčil a nás čekaly ještě dvě a půl hodiny cesty nahoru. Počasí bylo nádherné, nemohlo se stát, že mraky zakryjí vrchol, byly příliš vysoko. Plahočili jsme se nahoru, nohy byly cítit, viděli jsme i sviště, museli jsme obejít horu, abysme se dostali na rozcestí se zelenou. Tam jsme se naobědvali a pokračovali ostře vzhůru k vrcholu, už to nebylo daleko, ale cesta mezi Malým a Velkým Kriváněm byla dost brutální. Místy by se hodily i řetězy, ale každý lezl, jak chtěl. Nahoře už bylo lidí hodně. Na vrcholu jsme se zdrželi chvilku, kvůli focení a výhledu, místa tam bylo dost, ale začalo se to plnit. Pak se zatáhlo, přišel takovej ošklivej mrak a my jsme si řekli, že půjdeme radši dolů.

Šli jsme se třemi Slováky a celou cestu až k rozcestí se zelenou, kde jsme se rozloučili, jsme se smáli. Skákali jsme dolů po kamenech a nohy bolely, ale museli jsme to vydržet až dolů. Cestou jsme potkávali lidi, kteří šli ještě nahoru, a to byly třeba dvě hodiny odpoledne, říkali jsme si, že to jsou blázni.

No, nějak jsme se dokutáleli na magistrálu a pak jsme ještě museli dojít do Štrbského plesa. Nohy už teda moc cítit nebylo, šlapaly jen ze setrvačnosti. Ve Štrbském plese jsme měli ještě čas, tak jsme si dali něco k jídlu a pak už jsme nasedli do vláčku a jeli do Smokovce.

Trasa: Štrbské pleso (1355 mnm) -> Jamské pleso (1447,5 mnm, 1 h) -> rozc. se zelenou (2 h) -> Malý Kriváň (2384,5 mnm) -> Kriváň (2493,7 mnm, 45 min) -> rozc. se zelenou (30 min) -> Jamské pleso (1 h 30 min) -> Štrbské pleso (1 h) => 6 h 45 min

Středa, 5. července

Dnes jsme si naordinovali odpočinkový den, takže jsme vstávali až někdy kolem deváté. Měli jsme v plánu jet do Popradu, trochu se tam podívat a hlavně jít na termální koupaliště.

Do Popradu jsme jeli až v 11.54 a vyhledali jsme tam restauraci, kde jsme se naobědvali. Pak jsme šli na koupaliště. Ceny nám vyrazili dech. 2 hodiny pro jednoho stály 300 Skk, víc jsme si nekoupili. Ale zato jsme si to užili. Jsou tam termální bazény, takže jsme byli pořád ve vodě, na jednom tobogánu, na druhém, na tobogánu, kde se jezdilo na kruhu, ve vířivce, na skluzavkách, pod tryskama atd. atd. Na dvě hodiny akorát. Když jsme se vyřádili, vydali jsme se zpátky na vlak do Smokovce.

Čtvrtek, 6. července

Zase jsme vstávali v 5.45, abysme stihli vlak, tentokrát na Popradské pleso. Tam jsme vystoupili a po modré vykročili na Popradské pleso. Cesta byla zpevněná a vedla lesem do kopce. Byla to hodina cesty k plesu. Pak už se pokračovalo lesem a pak klečemi po modré až na rozcestí s červenou. Vzali jsme to po červené Žabí dolinou k Veľkému a Malému Žabiemu plesu, ostře do kopce. Nahoře u ples nás čekal sníh, ale tady byl zmrznutý, asi je tam přes noc okolo nuly.

Šli jsme dál, do kopce, po sněhu, sutiskem, občas mimo cestu, až jsme došli k řetězům a lanům. Po nich vedla další část cesty. Pak zase po kamenných schodech a sněhu na chatu pod Rysmi. Vešli jsme dovnitř a najedli se tam. Honza šel na záchod, ten byl na skále, kadilo se rovnou dolů a koukalo přitom přes sklo do údolí.

Pak jsme zase pokračovali po sněhu do sedla Váha, odkud byl krásný výhled na horolezce na Českém štítě (2500 mnm). Abychom vystoupili na Rysy, museli jsme překonat ještě dalších 163,3 mnm. Nejdřív jsme vylezli na nižší z vrcholů, ale bylo tam dost plno, tak jsme přelezli na vyšší, tam se těm lidem asi moc nechtělo. Pokochali jsme se, vyfotili krásy přírody a pak hopkali dolů, po sutisku, po sněhu, k chatě pod Rysmi a potom po řetězech, po sněhu a kamenech stejnou cestou dolů.

U Popradského plesa u hotelu jsme se zastavili a dali si vařenou kukuřici (horší jsem v životě nejedla, byla strašně rozvařená) a Honza si dal gumový langoš. Pak jsme ještě obešli pleso a napojili se na žlutou, pak na zelenou a pak jsme byli zpátky na silnici na modré a to už jsme pospíchali na vlak, abysme stihli ten, co vyjíždí v 15.44 ze Štrbského plesa. Stihli jsme to úplně akorát.

Trasa: zast. Popradské pleso -> Popradské pleso (1494 mnm, 1 h) -> rozc. v Žabie dolině (35 min) -> chata pod Rysmi (2250 mnm, 2 h) -> přes sedlo Váha (2339,7 mnm) na Rysy (2498,7 a 2503 mnm, 45 min) -> chata pod Rysmi (30 min) -> rozc. v Žabie dolině (1 h 25 min) -> Popradské pleso (30 min) -> zast. Popradské pleso (1 h) => 7 h 45 min

Pátek, 7. července

Zase jsme vstávali v 5.45, ale tentokrát jsme nikam nejeli. Měli jsme naplánovanou nejdelší túru (časově podle mapy), ale nakonec se ukázalo, že byla nejkratší.

O půl osmé jsme vyrazili po modré na Slavkovský štít. Šlo se zpočátku polomem a pak ošklivým lesem plným komárů a much. Měli jsme jít kolem Päti prameňov, ale neviděli jsme ani jeden. Možná vyschly, možná trochu poopravili cestu. Pokračovali jsme dál až jsme narazili na rozcestí s magistrálou a zase jsme stoupali do kopce. To už jsme doháněli pár lidí. Za chvilku nás čekala Slavkovská vyhliadka, odkud byl krásně vidět Lomnický štít a taky Slavkovský, bylo to hrozně daleko a vysoko, nohy nás bolely už dole.

Pokračovali jsme po kamenných schodech a po suti nahoru, bylo tam hodně krásných vyhlídek. Cesta ubíhala pomalu, trošku foukal vítr, takže když jsme se dostali výš, oblíkli jsme větrovky. Hůlky jsme ani dnes, stejně tak jako včera, nepoužili. Minuli jsme vrchol Nos (2273,1 mnm) a pokračovali dál, to už bylo vidět, že za chvíli budeme na vrcholu.

A taky, že jo. Dorazili jsme tam, bylo tam už několik lidí, fotili jsme, ale mraky nám schovaly sluníčko, a tak to už na dlouho zůstalo. Naobědvali jsme se až na vrcholu. Zvláštní, a zároveň dobré bylo, že cesta na Slavkovský štít měla trvat ze Smokovce 5 h 15 min, ale my jsme na vrcholu byli už před půl dvanáctou, čili jsme si to výrazně zkrátili

Dolů jsme začali sestupovat ve 12 hodin a na Hrebienku jsme byli za 1 h 45 min, tj. v 13.45, a to časově podle mapy mělo být 3 h 35 min na Hrebienok a pak ještě plus 30 min dolů do Smokovce. Cestou dolů jsme se ještě zastavili na Nosu, udělali vrcholové foto a pokračovali dolů. Od Slavkovské vyhliadky jsme to střihli po vyšlapané cestičce na Hrebienok. Vedla rovnou dolů po sjezdovce a pěkně jsme si na ní domrvili nohy. Dnešní výstup zasloužil pivo, to jsme si dali na Hrebienku a pak ještě jídlo a další pivo. Dolů jsme pak šli lesem po svých, ne na koloběžce.

Trasa: Starý Smokovec -> rozc. s červenou (1356,6 mnm, 1 h) -> Slavkovský štít (2452,4 mnm, 4 h 15 min) -> rozc. s červenou (3 h 20 min) -> Hrebienok (15 min) -> Starý Smokovec (30 min) => 9 h 20 min (podle mapy) => 6 h (náš čas)

Sobota, 8. července

Vstávali jsme v 6 h a začali jsme balit. Nakonec jsme se rozhodli, že odjedeme z Popradu vlakem v 15.35. Původně jsme chtěli jet přímým ve 23.40, ale zase co bysme tam dělali. Ukázalo se to být rozumné, protože nebylo nijak extra počasí. Vrcholy byly v mracích už od rána a drobně pršelo.

Dojeli jsme do Popradu a ještě se zeptali na vlaky do Brna, zjistili jsme, že jede rychlík v 11.35, ten jede do Púchova, pak další z Púchova do Přerova a další do Brna. Tak jsme toho využili. Naštěstí nejelo tolik lidí, tak bylo kam sednout. Bohužel v Púchově jsme se nenajedli, byla tam sice nádražní restaurace, ale tam měli jen tři jídla. Čekali jsme tam dvě hodiny na další vlak. Naštěstí jsme všechno stihli, takže jsme byli doma před devátou.

Fotogalerie | Artefakty | Mapy |

2007 - 2013 © Emma, Klárka, Eva & Jan Šafaříkovi