Děti jsou na prázdninách na chatě u babičky a dědy, a tak jsme si s Honzou dovolili odjet na takovou kratší dovolenou pod stan. Hlavním cílem jsou samozřejmě kešky, resp. jakési dvě série v Chřibech, takže stanujeme v kempu na Smraďavce.
Čtvrtek, 19. července
Vyjeli jsme v 9 a s několika zastávkami, obědem a procházkou v Buchlovicích jsme do kempu dorazili tak kolem jedné. Postavili jsme stan, převlíkli se do cyklistickýho a vyrazili jsme. Pro jistotu jsme přibalili i pláštěnky, protože mraky se tak všelijak honily a navíc bylo pěkně dusno, takže se déšť dal čekat. Samozřejmě, že nás to chytlo někde na půl cesty, ale chtěli jsme to dojet, takže jsme oblíkli pláštěnky a pokračovali i v bouřce lesem. Nebylo to nic příjemnýho.
V kempu jsme se hned vrhli do sprchy a mezitím přestalo pršet a vysvitlo sluníčko. Rozhodli jsme se pro krátkou procházku a po návratu jsme si v ešusu uvařili gulášovku. Chvíli potom začalo lít jako z konve, tak jsme se uklidili do zaplivané kempové hospody.
Pátek, 20. července
Další den byl ve znamení odlovu Chřibského okruhu, což je dohromady 35 keší. Ráno jsme se probudili do takového jakéhosi mlhavého rána, sluníčko sem tam
prosvitlo, ale hlavně, že nepršelo. Dali jsme se do vaření čaje a mezitím vysvitlo sluníčko, tak jsme rychle rozvěsili oblečení a všechno, co nám včera zmoklo. I boty a brašny jsme vystavili paprskům. Ty boty byly durch mokrý, ale na tom slunci dost dobře vyschly, takže se daly použít.
No, tak po snídani jsme dojeli za Modrou a odtud jsme po silnici vyrazili na Bunč. Bylo to celé do kopce, sem tam rovinka. Keš každých cca 500 metrů. Na Bunči jsme si dali oběd a pak jeli ještě na jednu stranu po hřebeni i na druhou na rozhlednu Brdo. Na obou stranách byly nějaké ty keše.
Pak z Bunče byla druhá půlka okruhu už z kopce až k takové studánce. Odtud jsme museli do pořádnýho prďáku po rozblácené cestě, takže jsme kola vedli. Pak už to bylo zase z kopce. Nakonec jsme zdárně dojeli k autu. Cestou na Smraďavku jsme se ještě stavili na Velehradě, na hradě Buchlově a u kaple Sv. Barbory, kde jsme obhlíželi T5 kešku. Bohužel T5 výbava zůstala v autě, tak z toho nic nebylo.
Sobota, 21. července
Ráno nám balení stanu a všech ostatních věcí zabralo tak 2 hodiny. Pak jsme se vydali na tři T5 keše, které jsme měli v plánu.
Jako první padla skalka v lese nedaleko Smraďavky, kterou Honza slanil celkem třikrát, než se mu podařilo objevit krabičku. Druhou objevenou keší byla krabička na skále v Salaši, kterou jsem naštěstí lokalizovala už zespodu, takže Honza slaňoval jen jednou. Skála to byla vysoká, tak z toho neměl dobrý pocit. V Salaši jsme se ještě vydrápali na protější kopec a pak jsme se vrátili do Buchlovic, kde jsme si dali v restauraci oběd. Ten byl hodně vydatný, tak se nám moc nechtělo na další T5. Ale než jsme tam dojeli, slehlo nám. Ta třetí a poslední byla pod Sv. Barborou, kde jsme si ji včera obhlíželi. Tam nešlo slanit zvrchu, ale naštěstí hned vedle skály rostl strom, tak Honza nahodil lano a vylezl tam přes něj. Tedy tak rychlé to zas nebylo, nějakou dobu to trvalo než se nám podařilo nahodit, pak natáhnout lano atd.
Ke všem T5 keším, ačkoliv byly na skalách Honza slanil nebo vylezl po stromě, protože po skalách lézt neumí resp. nemá na to potřebné vybavení. Ale měl radost, že to všechno takhle zvládl.
Z Buchlova jsme už potom jeli domů a Honza chtěl ještě v Lovčičkách obejít jakousi lesní sérii. Já jsem se modlila, aby začalo pršet, protože se mi už vážně nechtělo na žádnou další lesní sérii. A nebe mě vyslyšelo, začalo pršet, tak jsme to vzali rovnou domů. Naštěstí, protože mě už dost bolela hlava.
2007 - 2013 © Emma, Klárka, Eva & Jan Šafaříkovi