Malá Fatra se dělí na dvě základní části - Krivánskou Fatru a Lúčanskou Fatru. Nejvyšším vrcholem Malé Fatry a zároveň nejvyšším vrcholem Krivánske Fatry je Veľký Kriváň (1709 mnm), nejvyšším vrcholem Lúčanské Fatry, někdy nesprávně zvané Martinské hole, je Veľká Lúka (1476 mnm). Z dalších významných vrcholů jmenujme Kľak (1351 mnm), Malý Kriváň (1671 mnm) a zejména nádherný Veľký Rozsutec (1611 mnm). Prakticky celé pohoří patří do povodí Váhu, jen malá část do povodí Nitry. Malá Fatra byla pro svůj neocenitelný význam v roce 1988 vyhlášena Národním parkem. Rozloha Národního parku Malá Fatra je 22 630 hektarů.
Sobota, 11. června
Ráno jsme vstávali ve 3.30, abychom se mohli ještě pořádně dobalit a v klidu dojít na vlak a ne zase utíkat jako vždycky. Tak jsme to stihli :-) Nasedli jsme v Brně do rychlíku a šinuli se směrem na Žilinu. Někde za Nezamyslicemi přisedla nějaká babka a ještě druhá. Najednou někde u Ostravy se ozvala rána a začalo něco téct z Honzova batohu přímo na tu babku. Byla to slivka. Tak jsme začali lítat a utírat, co se dalo. Naštěstí to prdla jen placatka v malém batohu. No ale smrdělo to tam pěkně celou cestu. Nebo vonělo?
Do Žiliny jsme dojeli v pohodě a na nádraží jsme si dali bágly do úschovny. Šli jsme se projít do centra, protože Ľubo s Mirkou byli v Ostravě na nějaké oslavě. Tak jsme tam tak bloudili a začalo pršet a v podstatě nepřestalo. Zašli jsme do čínské restaurace na oběd a pak jsme se vydali hledat Bajzovu 20. Bohužel nebyli ještě doma, tak jsme šli do Carrefouru a tam jsme přečkali strašný liják. Pořád jsme se jim nemohli dovolat. Šli jsme zpátky na nádraží a tam jsme čekali. Pak jsme se dovolali a oni už byli na cestě. Vyzvedli nás a jelo se k nim domů, kde jsme se navečeřeli, prohlídli byt, pokecali atd. a šlo se spát.
Neděle, 12. června
Ráno jsme vstali a někdy kolem 11.00 jsme vyrazili do Súľovských skal, s Ľubem a
Liborem. Mirka zůstala doma. Tam jsme mezi skalami šplhali ke zřícenině hradu Súľov.
Počasí už jakž takž ušlo, hlavně, že nepršelo. Pak jsme se vrátili zpět k autu a
dojeli do Bytči pro zmrzlinu a vrátili se zpět do Žiliny. Tam jsme se najedli,
rozvláčně se pak sbalili a Ľubo nás dva odvezl do Terchové.
Tady jsme v penzionu Dubec a jsme tu zatím jediní hosté. Šli jsme se projít, svítilo sluníčko a byl vidět Veľký i Malý Rozsutec. Zašli jsme pak ještě do hospody na pivo a večeři a vrátili se na pokoj. Zítra už musíme udělat pořádnou túru.
Pondělí, 13. června
Probouzíme se do nádherného slunečného rána a začínáme se těšit na naši první
túru na Malé Fatře. Snídaně a v 9 hodin vycházíme na túru.
Jdeme po silnici k hotelu Diery, kde se rozdělují turistické značky. My volíme modrou a jdeme do Dolných dier, kde teče Hlboký potok. Na rozcestí Ostrvné se od modré oddělujeme a jdeme po žluté Novými dierami, kde jsou žebříky a lávky, přes les na rozcestí Podžiar. Tady se zase napojujeme na modrou a jdeme Hornými dierami a Tesnou Rizňou "Pod Tanečnicu", kde je krásný výhled do okolí, na hory a hlavně na Malý Rozsutec a skaliska Veľkého Rozsutce. Jdeme ještě kousíček na sedlo Medzirozsutce a tady na sluníčku obědváme a odpočíváme.
Ľubo nám naplánoval dále cestu přes Malý Rozsutec a po zelené domů, ale kdo by
odolal tak krásné hoře jako je Veľký Rozsutec. Dost jsem úpěla, když jsem se s
velkou námahou drápala k úpatí hory. Bota tlačila do kotníku a to nebylo nic
příjemného a navíc se mi na patě stejné nohy dělal puchýř. Po kamenech a úzkých
chodníčcích jsme vylezli na nižší vrcholek Rozsutce. Byly krásně vidět ještě
zasněžené Tatry. Stoupali jsme ještě výš, až na kamenitý vrchol, i řetězy tam byly.
Dlouho jsme se tam kochali rozhledem na všechny strany, ale pak jsme museli začít
se sestupem, protože čas se krátil. Cesta dolů vedla ze začátku po řetězech, pak
už jen po kamenitém terénu. Pořád svítilo sluníčko, ale na této straně hory dost
foukal vítr. Cestou dolů jsme si odrovnávali nohy a to nás čekal ještě další takový
sešup. Po červené jsme došli na sedlo Medziholie a odtud po žluté na rozcestí Pod
Rozsutcom. Pak nás čekala cesta po modré zpět na sedlo Medzirozsutce.
Tam jsme chvilku poseděli a hned potom jsme se po zelené začali drápat na Malý Rozsutec. Netrvalo to dlouho a byli jsme tam, ale samotný vrchol nás trochu zklamal (teda aspoň mě), nebylo tam moc místa a celkově to tam ani nevypadalo jako na vrcholu, nebýt toho, že odsud byl pěkný rozhled.
Vydali jsme se dolů a byla to hrůza, nejdřív jsme skoro jeli po kamenitém poli dolů, pak jsme skákali po kamenech, pak jsme v lese ujížděli a zapadávali do bláta a nakonec jsme šli strašně dlouho dolů, abysme zase ujížděli po blátě až k hotelu Diery. Tam jsme si v takové budce dali pivo Martiner. Naše cesta trvala 8,5 hodiny a skončila v 17.30.
Trasa: penzion Dubec -> hotel Diery -> Ostrvné (0:25 h) -> Podžiar přes Nové
diery (0:35 h) -> pod Pálenicou (přes Horné diery) (0:45 h) -> Pod Tanečnicou
(přes Tesnou Rizňu) (0:25 h) -> sedlo Medzirozsutce (1200 mnm; 10 min) -> Veľký
Rozsutec (1609,7 mnm; 1:15 h) -> sedlo Medziholie (1185 mnm; 1 h) -> pod Rozsutcom
(0:05 h) -> sedlo Medzirozsutce (1 h) -> sedlo Zákres (1229 mnm; 0:20 h) -> Malý
Rozsutec (1343,5 mnm), Podrozsutec (820,7 mnm) (1 h) -> hotel Diery (0:45 h) =>
7 h 45 min
Ve skutečnosti 8 h 30 min
Úterý, 14. června
Včera večer jsme ještě uvařili večeři a na chvilku zalehli do postele, že se pak
ještě probudíme. To se sice stalo, ale už se nám nic nechtělo dělat. Pěkně jsme
vytuhli v 8 večer a probudili se až v 7 ráno. Zase bylo krásně modro, i když
dnes sem tam mráček. Musíme sehnat pohledy, včera se nám to nepodařilo.
Po snídani jsme vyrazili, zase v 9 hodin, směr Diery. Od hotelu Diery jsme šli zase po modré Dolnými dierami k rozcestí Podžiar. Odtud po žluté na sedlo Vrchpodžiar. Odtud jsme po zelené šli přes vrchol Boboty a to byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Až k první vyhlídce jsme se drápali do hrozného kopce, a to pěkně dlouho, už se to skoro nedalo vydržet, takovej to byl prďák. Vystoupali jsme na první vyhlídku a tam někde jsme narazili na zmiji. Přeplazila se mi přes cestu. Ještěže mě neuštkla :-( Minuli jsme další dvě vyhlídky a sestupovali dolů k silnici. Zase něco "perfektního pro naše nohy".
Na rozcestí Tiesňavy jsme se rozhodli, že do Tiesňav a přes Sokolie nepůjdeme.
Zase by to byla hrůza nahoru a hrůza dolů. Místo toho jsme po silnici došli do
Starého dvora, kde jsme se naobědvali. Dál jsme se vydali po modré na sedlo Prislop.
To už z nás fakt teklo. Šplhali jsme bahnitým terénem na Baraniarky. Trvalo to
dlouho, šlo to hodně pomalu a docela jsme u toho nadávali. Zato výhled z Baraniarek
byl odměnou. Byl vidět Veľký i Malý Rozsutec, Stoh, Kriváň, západní část Tater i
Tiesňavy a Boboty. Viděli jsme i další dva vrchy, které jsme měli přejít, abychom
se dostali do Vrátne. Naštěstí to nebyla taková vzdálenost ani převýšení. Sestoupili
jsme do malého sedla, vystoupali na Žitné, sestoupali do Veľkého sedla a vystoupali
na Kraviarske. Tam už dost foukalo, ale zima nebyla.
Odtud jsme sestoupili na sedlo za Kraviarským a potom po zelené mezi klečemi a
lopuchy do Vrátne. Tam jsme byli v 17.10, před 20 minutami nám ujel autobus a další
jel až v 19.40. Co se dalo dělat. Šli jsme po silnici dolů do Starého dvora a doufali
jsme, že si něco stopneme, už nás hodně bolely nohy. Jenže dolů projelo jen asi
jedno auto. Došli jsme do Starého dvora a dali si tam v hospodě pivo. Pak jsme
pokračovali dál na křižovatku pod Štefanové doufaje, že odtamtud by taky něco mohlo jet.
Naštěstí nás hned ve Starém dvoře odchytli lesní dělníci se starou Avií a hodili
nás do Terchové. Tam jsme si něco málo nakoupili a ještě jsme stihli bus na Biely
potok.
Teď jsme unavení a jdeme psát pohledy, konečně jsme nějaké sehnali. Bohužel nám zatím pořád chybí známky.
Trasa: penzion Dubec -> hotel Diery -> Podžiar přes Dolné diery (1 h) -> sedlo
Vrchpodžiar (745 mnm; 0:05 h) -> Tiesňavy přes Boboty (1085,6 a 1091,5 mnm; 2:15 h)
-> Starý dvor po silnici -> sedlo Príslop (mapa: 1:45 h, rozcestník: 0:50 h) ->
sedlo za Kraviarskym přes Baraniarky (1269,7 mnm), Žitné (1264,8 mnm) a Kraviarské
(1360,6 mnm) (mapa: 2 h, rozcestník: 1:45 h) -> Stará dolina (1:10 h) ->
Vrátna po silnici -> zpět do Starého dvora po silnici -> potom auto a bus => 8 h 15 min
Ve skutečnosti 9 h
Středa, 15. června
Probouzíme se do zamračeného rána, i když mraky jsou vysoko. Přesto je počasí dobré,
a tak vyrážíme pěšky do Terchové, kde konečně kupujeme známky a posíláme pohledy.
V 8.43 nám odjíždí autobus do Vrátne. Původně jsme si chtěli cestu zkrátit lanovkou a pak že bysme došli dál po hřebeni, ale technika zklamala, lanovka nepremávala. Nebyly tam ani zavěšené sedačky, možná to funguje jen o prázdninách :-( Nedalo se nic dělat, museli jsme po svých, po zelené a ze 750 mnm vystoupat převýšení téměř 800 metrů do Snilovského sedla. Šlo se cik cak lesem a pak už jen pod lanovou dráhou. Potili jsme se tak, že mi pot stékal po spáncích na tváře, což se mi nikdy předtím nestalo. Když jsme stoupali výš a výš, začínalo pofukovat a u horní stanice lanovky jsme si oblíkli větrovky.
Pokračovali jsme na nedaleký Veľký Kriváň, kde jsme se pokochali výhledem, ale moc
jsme se tam nezdržovali. Šli jsme dál přes Pekelník a sedlo Bublen na Malý Kriváň.
Sluníčko pražilo, ale dost foukalo. Někde v dáli jsme si všimli, že prší a že se
to zřejmě přibližuje, přidali jsme do kroku.
Při stoupání na Malý Kriváň jsem si tam v blátě všimla zvířecí stopy, vypadala jako od medvíděte, možná to mohl být velký pes, ale nepříjemného pocitu jsem se nezbavila až do Krasňan a pořád jsem se ohlížela.
Na Malém Kriváni jsme posvačili, sem tam na nás spadla kapka, ale viděli jsme černotu.
Sešli jsme do sedla Priehyb a tam už jsme slyšeli první hrom. Chtěli jsme jít až
na Suchý, ale s prvním hromem jsme to vzali rovnou dolů po modré, aby nás to nechytlo
někde na cestě. Klouzat se dolů po bahně nebo po mokrých šutrech by bylo o hubu.
Sestupovali jsme tak rychle, jak jen to šlo, v lese byla hrozná tma a trvalo to
moc dlouho.
Až za hodnou dobu, asi po 1,5 hodině jsme došli na zpevněnou lesní cestu a po ní se po další hodině dokodrcali do Krasňan, kde nás chytl déšť. Nohy už jsme skoro necítili. Autobus nám jel naštěstí za 20 minut (v 16.00), takže se to čekání dalo vydržet. Dojeli jsme do Terchové, nakoupili jsme si tam a šli do hospody, kde jsme si dali pivo a večeři - já smažený ovčí sýr a hranolky a Honza husí játra (husacie pečeně a myslel, že to bude pečená husa). Nohy máme tak dorvaný, Honza, že jsme je museli vyfotit :-) Teď ležíme v posteli a doufáme, že zítra vstaneme, protože máme jít společně s Mirkou a Ľubem na Kľak.
Trasa: penzion Dubec -> Terchová -> Vrátna (bus) -> Snilovské sedlo (1524 mnm; 1:50 h)
-> hrana Veľkého Kriváňa (0:50 h) -> Veľký Kriváň (1708,7 mnm; 0:10 h) -> hrana
Veľkého Kriváňa (0:05 h) -> Pekelník (1609,3 mnm), sedlo Bublen (1510 mnm; 0:20 h)
-> podél Koniarek na Malý Kriváň (1670,9 mnm; 1 h) -> sedlo Priehyb (1462,1 mnm; 0:30 h)
-> po modré do doliny Kúr přes Rakytov, podél Prislopku, přes Ondrejovou, Podžiarie (1:30 h)
-> Krasňany bus (1 h) => 7 h 15 min
Ve skutečnosti 7 h
Čtvrtek, 16. června
Dnes ráno zase svítilo sluníčko, a tak jsme vyšli ven jen v kraťasech. Měli jsme v plánu túru s Mirkou a Ľubem na Kľak. V 7.32 jsme z Bieleho Potoka odjížděli do Žiliny, kde nás na autobusáku M+L vyzvedli a jelo se autem na Fačkovské sedlo, které leží v Lúčanské Fatře.
Odtud jsme vyšli po žluté na Revánské sedlo. Začalo trošku poprchávat. Cesta vedla
po blátivé lesní cestě, klouzalo to jako blázen. Asi po hodině a půl jsme vystoupili
na Kľak. Tam se na chvilku udělalo hezky a my jsme tak měli možnost rozhlídnout
se po kraji. Pak se ale zase začalo mračit, tak jsme honem sbalili saky paky a pelášili
dolů.
Druhá část byla opět po blátě, dost pršelo a bahnitá cesta byla ještě více rozbahněná. Museli jsme dávat pozor, abysme se nesklouzli po prdeli. Na to, jak budou vypadat naše boty, jsme nemohli brát zřetel. Hlavní bylo dostat se v pořádku dolů. Ľubo to dvakrát nezvládl a vyválel si zadek a nohu v blátě. Dole se pak otíral o mokrou trávu.
Zašli jsme do salaše Kľak na bryndzové halušky. Pak jsme nasedli do auta a jeli
jsme se podívat do vesničky Čičmany, kde stojí tradiční malované roubenky. Bohužel
jsme z toho moc neměli, protože pršelo. Pak jsme ještě jeli do Rajecké Lesné podívat
se na Slovenský betlém.
No a potom jsme už jeli do Žiliny ke Konrádům, po cestě nás chytla strašlivá bouřka. Doma u Konrádů jsme jen stáhli fotky z digitálu na USB a jeli jsme vyzvednout Emu ze školky, hodit Libora na fotbal a Mirku na angličtinu. S Ľubem jsme pak byli ještě nakoupit v Tescu a pak nás hodil na autobusák a my jsme odjeli do Terchové. Tady asi vůbec nepršelo, nebyla tady jediná kaluž.
Pátek, 17. června
Počasí vypadalo ráno celkem dobře, takže jsme sbalili batohy a vyrazili jsme na naši poslední túru na Malé Fatře. V 8.43 nám jel bus z Terchové do Štefanové, odkud jsme po zelené vyrazili na sedlo Medziholie.
Ze sedla jsme lesem a pak mezi borůvčím stoupali na Stoh. Začínalo se zatahovat
a foukal vítr. Říkali jsme si, že to snad vydrží. Ze Stohu jsme museli dolů až
na Stohové sedlo, cesta vedla blátem a zase to klouzalo. Začínalo už být docela
chladno, takže jsme se oblíkli a přešli jsme přes vrchol bez jména a pomalu jsme
stoupali na Poludňový grúň. To už jsem umírala hlady, a tak jsme se tam
zastavili a dali si každý jeden chleba, abychom zaplácli žaludek, ale zase
abychom se tam dlouho se tam dlouho nezdržovali, když se to tam tak honilo.
Pak jsme opět stoupali přes Steny - severní vrchol na Sedlo v Stenách a na Steny
- južný vrchol. Nakonec jsme se přes Sedlo za Hromovým a Hromové dostali na
Chleb. Tam jsme taky moc nepobyli, jen jsme vše vyfotili a nafilmovali a
pelášili jsme (pokud se to tak dá říct, když nohy bolí jako čert) stejnou cestou
zpátky na sedlo za Hromovým.
Odtud jsme po žluté slézali ke křižovatce s modrou značkou. To už začalo pršet,
takže jsme vytáhli ponča. Po modré jsme pak divoce klopýtali dolů k Mojžíšovým
pramenům, abysme se pod nimi ztratili v záplavě lopuchů a nechali se popálit od
kopřiv. Lezli jsme příkře dolů lesem a nadávali. Odměnou se nám stal až Šútovský
vodopád. Tam jsme zjistili, že vlak nám ze Šútova jede v 16.33, bylo 15.17 a na
rozcestníku bylo, že na ŽST je to 1:45 h. Tak jsme přidali do kroku, naštěstí tam
nebyla špatná cesta. První úsek lesem, další po silnici a třetí (turistická značka)
po E50, naštěstí jen kousek. Tento úsek jsme zvládli za 1 hodinu a vlak jsme
stihli.
Dovezl nás do Varína, kde jsme hodinu čekali na bus osvěžuje se pivem :-) Bus nás dovezl do Terchové a odtamtud jsme šli pěšky. Doma jsme si pak kartáčovali boty od bláta. A teď se musíme sbalit, protože zítra jedem k M+L na chatu ke Strečnu.
Trasa: Biely Potok -> Terchová -> Štefanová (625 mnm; bus) -> sedlo Medziholie
(1185 mnm; 1:30 h) -> Stoh (1607,4 mnm; 1:15 h) -> Stohové sedlo (1230 mnm; 0:30 h)
-> Poludňový grúň (1458,7 mnm; 0:45 h) -> sedlo za Hromovým (1550 mnm) přes Steny
- severný vrchol (1534,8 mnm) a sedlo v Stenách (1480 mnm) a přes Steny - južný
vrchol (1571,9 mnm; 0:45 h) -> Chleb (1645,6 mnm) přes Hromové (1636,3 mnm; 0:15 h)
-> sedlo za Hromovým (0:15 h) -> po žluté na křižovatku s modrou (cca 0:20 h) ->
po modré na Mojžíšovy prameny (0:40 h) -> Šútovský vodopád (0:45 h) -> Šútovo ŽST
(1:45 h) => 8 h 45 min
Ve skutečnosti 7 h 30 min
Sobota, 18. června
Ráno jsme se sbalili, rozloučili se a v 9.50 jsme z Terchové odjížděli do Žiliny. Tam nás vyzvedl Ľubo s děckama a jeli jsme do Strečna. Tam měl pro nás Ľubo překvapení, ještě dárek ke svatbě, ale prvně jsme šli na prohlídku hradu Strečno.
Pak jsme sešli k Váhu a oni si nás odvezli asi 7,5 km proti proudu řeky, kde jsme
nasedli na vory. Vyrazilo nás celkem 5 vorů, plavba trvala asi hodinu. Voda byla
více méně klidná. Když jsme dojeli na konec, vystoupili jsme a nechali se převézt
kompou na druhou stranu řeky.
Odtamtud jsme šli pěšky na chatu Mirčiných rodičů, kde Mirka a její dvě kolegyně z práce slavily narozeniny. Bylo tam hodně lidí, a tak se povídalo, pilo víno, večer sedělo u ohně a hrálo na kytaru. Kdo chtěl, šel spát, a ostatní zpívali asi až do půl čtvrté do rána.
Neděle, 19. června
Ráno jsme se pomalu probouzeli, jeden po druhém, nasnídali jsme se a balili jsme se,
uklidili jsme v chatě i kolem ní a po obědě se to začalo pomalu rozjíždět domů.
Pro nás Ľubo dojel kolem 15.30 a hodil nás do Žiliny na vlak, který nám jel v 16.42.
Hned po přejezdu hranic jsme volali Šafaříkům a ti nám řekli, že u nás byla povodeň. Tak jsem volala našim, ale odjeli na dovolenou, tak pak ségře a ta mi to potvrdila. Měli jsme vytopený sklep a garáž.
2007 - 2013 © Emma, Klárka, Eva & Jan Šafaříkovi